čtvrtek 30. listopadu 2017

Podzimní sebrané spissy vol.1

Soudě podle statusů na facebooku už venku sněží, a tak jsem si řekl, že už je asi pomalu na čase, abych vydal zápissky z podzimních koncertů Hitmakera Šráji. Jejich první část odhaluje tento článek:

26.9. 2017 // Meet UP (Václavka, Olomouc)
Kompletní sestava Šmitcového kvartetu stála společně na jednom pódiu naposledy skoro před rokem, a tak jsem se na náš první letošní společný koncert velmi těšil. Výsledkem byla akce, která by vydala na celý román...

Šmitcový sraz proběhl tradičně v pětihvězdičkovém asijském bistru Dragon, kde se Mistr Hanuš tradičně tak přejedl, že jsme museli pozdržet začátek zkoušky a na Václavku, kde jsme v rámci univerzitního Meet UPu vystupovali, jsme dorazili chvilku před vystoupením (kvůli čemuž, jsem už asi po milionté prošvihl set písničkáře Zapomělsem. Sorry). Měl jsem v plánu najít si v přidruženém Freeshopu nějaký fešácký koncertní obleček, z nedostatku času jsem ale sáhl po košili, kterou bych na sebe nedokázal navléct ani před deseti lety a musel jsem tak zůstat u své klasiky. Zato Mistr Hanuš povýšil svou koncertní image na novou úroveň:


Koncert samotný byl poměrně vydařený. Některé skladby zazněly v novém, progresivním aranžmá (čehož jsme si ale všimli jen my) a obzvláště po silném závěru ve formě Reklam a Malého satanisty nás osazenstvo komunitní zahrádky nechtělo pustit pryč. To bylo sice pěkné a dojemné, my jsme ale pryč museli, protože už se nebezpečně blížila šestá hodina a v tuto dobu startuje Chytrý kvíz v Nirvaně, který ráčím moderovat a kterého se tentokrát účastnili i zbylí členové Šmitcového kvartetu. (Mám tam prostor ještě tak pro dvacet týmů, takže pokud nevíte co s úterním podvečerem, choďte do Nirvany na kvíz!)




Cestou z Václavky do Nirvany jsem stihl ztratit mobil a obdržet notebook, ke kterému jsem ale nedostal redukci, takže jsem z něj kvíz nemohl promítat a protože jsem zároveň přišel o telefon, nemohl jsem ani zavolat člověku, který mi notebook půjčil. Klasická šrájovská situace. Tu naštěstí vyřešil jeden z hráčů, který se obětavě vydal pro svůj notebook. Vyřešil se i problém s telefonem, který nálezce donesl na recepci kolejí. Paní za okýnkem sice nevěřila, že někdo jako já by mohl být vlastníkem mobilního telefonu, nakonec mi ho ale přecejen s těžkým srdcem dala, a tak jsme se s torzem Šmitců mohli vydat na klasickou olomouckou pouť putykami, která se protáhla do brzkých ranních hodin.

PS: hádejte, kdo si uzurpoval nejvíce prostoru v MeetUPovém aftermovie?



3.11. 2017 // Studentskej (p)road (Nábřeží, Olomouc)
Přesně týden po našem vystoupení na Václavce jsem koncertoval jen o pár metrů dál v rámci akce, nazvané Studentskej (p)road. Ta svým zaměřením připomínala Meet UP (tedy setkání studentských organizací a lidí, kteří dělají věci), jen vznikla z iniciativy studentů a nemohla se chlubit tak velkým rozpočtem. Původně jsem měl vystoupit s W.A. Coastem, ten mi ale ráno napsal, že mu ujel vlak a že na to kašle, takže to zase zůstalo na mně. Mám podezření, že na vině nebyl pouze vlak, ale hlavně fakt, že venku vytrvale pršelo a představa, že by se na místě v dešti tísnily davy už čtvrt hodinu po oficiálním zahájení, kdy jsme byli na programu, byla velmi naivní.

  

Pod jediným stánkem se tak v té době tlačilo pouze několik organizátorů. Mě naopak tlačil čas, a tak se nedalo dělat nic jiného, než jim a dvěma posluchačům přehrát krátký průřez svými největšími hity a vydat se kam jinam než na kvíz. (Mám tam prostor ještě tak pro dvacet týmů, takže pokud nevíte co s úterním podvečerem, choďte do Nirvany na kvíz!). Bezprostředně po vystoupení jsem ale obdržel dva lajky na facebooku Hitmakera Šráji, což je větší úspěch než na akcích s nesrovnatelně větší návštěvností. Což je vlastně docela smutný, mi teď došlo.


PS: z mého krátkého koncertu se ke mě nedostaly žádné fotografie, takže přikládám fotky z letního Meziprostoru, které se ke mě pro změnu dostaly až teď. 

7.10. 2017 // Emozpěv tour (Bluesbar Garch, Olomouc)
Pražští Emozpěv mě oslovili, abych jim pomohl uspořádat olomouckou zastávku jejich moravského turné. Jednalo se o hodně last minute večírek a došlo k několika nedorozuměním, přesto se ale podařilo zorganizovat kapele koncert v Garchu za doprovodu mého a Tomáše Krejčiříka z Hope Astronaut. Emozpěv hráli ve své rozšířené čtyřčlenné sestavě a ačkoliv Garch není na podobné kapely stavěný, podařil se i skvělý zvuk.


Vzhledem k tomu, že se koncert odehrával v sobotu, kdy se v Olomouci nevyskytují žádní lidé mé věkové kategorie, nejednalo se o kasovní trhák a vstupným dobrovolným jsem nevydělal ani na zvukaře. Přesto by se dala akce charakterizovat jako více než příjemný muzikantský dýchánek, kdybych se cestou z Garchu nestavil ještě ve Vertigu. Tato olomoucká špeluňka je opatřena bezpečnostním protiopileckým opatřením ve formě schodů, které se mi při cestě zpět na povrch podařilo z větší části překonat, v cílové rovince jsem ale zaškobrtnul a s kytarou na zádech jsem docestoval až dolů.

Výsledkem tohoto pokusu o napodobení šebrleovského trojitého salta s pěti vruty byl pohmožděný pravý kotník, bolavý krk a hlavně nalomený krk kytarový. Dobrá práce, chlape!


Ačkoliv tato situace přímo vybízela k ukončení hudební kariéry, rozhodl jsem se tomuto lákadlu nepodlehnout a kytaru jsem dal do opravy. Kytaráři kupodivu nepřišel tolik divný nalomený krk, jako spíše celkový stav kytary, obzvláště potom prostřednictvím gafy profesionálně spravená prasklina na jejím obvodu. Prohlásil ale, že zhruba za dva tisíce se s tím dá něco dělat a já souhlasil. Což bylo další nelogické rozhodnutí, protože kytara původně stála 3500,- a už delší dobu svým zvukem připomínala všechno možné, jen ne akustickou kytaru. Takže další investice do tohoto vraku se zdá být zbytečná. Na druhou stranu mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že ke své kytaře přece musím mít extrémní citový vztah, takže bych se jí vzdát nemohl. Oukej, když myslíte...

PS: Pokračování příště. Cizí neštěstí je sice fajn, ale mám dojem, že kdybych tu vypálil všechno, bylo by to moc i na vás. Zatím si ale můžete krátit čas hezkou písničkou, která byla natočena v červnu na Svátcích písní, kde jsme hráli s W.A. Coastem, kterému zrovna neujel vlak:




Foto: Nevím, Lukáš Ferenc, Matěj Porteš, Hitmaker Šrája.

Žádné komentáře:

Okomentovat