Podzimní sebrané spissy vol. 2

Kde jsem to minule skončil? Jo, u té památné příhody, v rámci které jsem si na pár týdnů oddělal kytaru. Pamatuji si, že se mi to tehdy moc nehodilo, protože jsem měl naplánované nějaké koncerty a nechtěl jsem je rušit. Půjčil jsem si tedy kytáru mého spolubydlícího, původně akustické, po kutilském zákroku páně Karlově předělané na elektroakustiku. Brzy jsem měl tu čest zjistit, že ne zcela úspěšně.

16.10. 2017 // Open Mic (Malý sál Záložny Litovel, Litovel)
Jako správný openmicový dramaturg jsem se rozhodl, že po delší době provedu nějakou tu kulturní špionáž a vydal jsem se šířit rock'n'troll do Litovle, kde se k mému překvapení otevřený mikrofon dvakrát do roka také koná. My v Olomouci už jsme přišli na to, že pokud bychom vše nechali náhodě a počítali prostě s tím, že se někteří hudebníci sami přihlásí a přijdou, mohlo by se dost dobře stát, že by nikdo nepřišel. V Litovli zatím domlouvají pouze hlavního hosta, který má nalákat jak diváky, tak další vystupující. Tím se protentokrát stala postrocková písničkářka Agu, takže bylo jasné, že budu v dobré společnosti.

Na místě jsem zjistil, že tato společnost se skládá ještě s dvoukapely The Adams Sisters a Dvojí krev, sourozenecké dívčí formace, která byla očividně poctivě vychovávána na portovském folku a táhne jeho kárku dál i v roce 2017. Vrcholem pro mě ale bylo premiérové vystoupení básnířky paní Jany, která přednesla svou instantní poezii, jejíž obsah svědčí o tom, že hlavní inspirační zdroje autorky nebudou svazky Nezvala a Vrchlického, ale motivační citáty na internetech. Díky mému záznamu můžete posoudit sami:



V předchozích odstavcích jsem vyjmenoval nejen všechny vystupující, ale také většinu návštěvníků a díky tomu jsem si mohl odpustit zvučení a pobíhat po malém sále litovelské záložny unplugged. I když asi tím hlavním důvodem pro toto řešení byl fakt, že Karlova home made elektroakustická kytara zněla po zapojení i s volume na max jen o málo hlasitěji než odpojená. Co si tak vzpomínám, nebyla tato má litovelská štace zajímavější ničím jiným, než absolutní rozdílností jednotlivých vystupujících, takže asi není třeba rozepisovat se o něm dál.

18.10. 2017 // Šmitce v Jaboku (Studentský klub Vzducholoď, Praha)
S fakeovou elektroakustickou kytarou svého spolubydlícího jsem se vydal i na koncert do pražského studentského klubu Vzducholoď, kam se chodí bavit (nejen) po středečních mších v nedalekém svatostánku mladí křesťané. Protože mezi jeho správce patřila také crew z mého bývalého gymnázia, byl na jeden z těchto pomešních potlachů pozván také Šmitcový kvartet.

Bylo narváno, Šmitce nastoupili v kompletním složení a jeli na plný plyn, většina hitů se nám nečekaně povedla, padla tlačenka i řada piv a na vstupném dobrovolném jsme vybrali těžké prachy, které jsem poté reinvestoval do opravy kytary. Navíc jsem byl vyfešákovaný díky novým botám, které jsem pořídil zadarmo v olomouckém FreeShopu potom, co se na ně vrhnul Coast, aby zjistil, že jsou mu malé. Mě jsou teda taky docela malé, ale před Coastem jsem dělal jakobynic. Problém činil jen Malý Satanista a skutečnost, že jsem koncert propagoval fotkou sebe samého, navlečeného do posvěceného kněžského ornátu, což nesli těžce někteří výše postavení funkcionáři klubu a pozice našich známých v roli správců byla ohroženější než dřív. To tedy znamená, že si ve Vzducholodi už asi nezahrajeme, což je škoda, protože to byl jeden z našich nejlepších koncertů vůbec.

PS: někde v těchto místech měla být fotka, ale přestože na akci fotograf pobíhal a slíbil, že do dvou týdnů fotky pošle, ani rok po akci nikde nejsou.

28.10. 2017 // Opožděná oslava svátku svatého Václava

Hodiny před katastrofou

Nejsem si jistý, jestli sem tyhle odstavce vůbec dávat, protože si nejsem jistý, jestli jsem na této akci vůbec hrál. Jednalo se o večírek, pořádaný chlapci z Klubu přátel Daniila Charmse, který se odehrával v Nové Lhotě u Veselí nad Moravou. Jeho plánovanou součástí byl koncert můj a také génia Samča Brata Dážďoviek na česko-slovenských hranicích, nebo soutěž v házení kamenem do druhého státu.

Problém ale činilo už od počátku počasí. Po příjezdu do Nové Lhoty jsme tedy slavnostně vyrazili, aby po několika krocích naše cca desetičlenná skvadra zakotvila v tamním nóbl hotelu. Posilněni jídlem i pitím jsme vyrazili dále k hranicím, déšť a zima ale přemohly i entusiasmums hlavního organizátora Vasila, většinu venkovního programu jsme zrušili a vydali se do vsi do chaty, kde měla probíhat afterparty. Cestou jsme se mocně zahřívali domácími pálenkami a právě ty se v mém případě ukázaly být větším problémem než déšť.

Protože jsme afterparty zahájili poměrně brzy odpoledne, stihl jsem se do začátku svého vystoupení zlikvidovat takovým způsobem, že si nejsem jistý, jestli jsem koncert po třech minutách a dvaceti ztrátách trsátka nezrušil. Doufám, že jo, ale doteď se na to bojím zeptat ostatních účastníků. Mlhavě si jen vzpomínám na to, že Samčo na tom byl o poznání lépe a zpíval mimo jiné hity své kultovní kapely Pentagramček v maďarských překladech.

Z útržků z tohoto večera jednoznačně vyčnívá chvíle, kdy jsem uprostřed noci ohlásil, že jdu spát domů na koleje (vzdálené od místa párty přes sto kilometrů), což nikomu nepřišlo divné a s čistým svědomím mě nechali bloudit po vsi. Ta mi přišla kvůli tmě i slivovici nápadně podobná Prachaticím, které jsou zase poměrně blízko Netolic a já se tedy rozhodl změnit plány a nejít spát na koleje, ale do Netolic. Toto své toužebné přání jsem žvatlavě vysvětloval štamgastům v novolhotské hospodě, kteří se mě snažili přesvědčit, že do 300 kilometrů vzdálených Netolic mě uprostřed noci asi nikdo z nich nehodí. Někdo z nich ale odtušil, odkud vítr vane, vysvětlil mi kde jsem, nasměroval mě zpět na pártošku a já mohl pokračovat v sebedestrukci, která dopadla nějak takhle (byť s tím nejspíš nemám nic společného, protože po svém návratu z cest jsem snad měl alespoň tolik soudnosti, že jsem hraní přenechal jiným):

9.11. 2017 // Návrat zlomené kytary do ruk právoplatného majitele

Z opravny se mi vrátila kytara, což je dobrá zpráva, protože promotéři všech zemí se mi teď zase směle mohou ozývat se svými nabídkami na vystoupení. Má to jen dva háčky:

1) Kytara původně stála 3500,- a poslední roky už ani moc jako kytara nezněla, takže dvoutisícová investice do zalepení krku a vlastně i celého obvodu kytary (který do té doby držel pohromadě jen díky gafě) byla možná přehnaná...

2) Podařilo se mi na ní po jejím vyzvednutí nasadit struny v opačném pořadí...

(ukradeno z mého facebooku)

21.12. 2017 // Budějovický Majáles Guerilla Kampaň (Socha Vojtěcha Lanny, České Budějovice)
Nejlepší Budějovický Majáles na světě se rozhodl zpříjemnit občanům jihočeské metropole vánoční čas tím, že členové jeho týmu v centru města ozdobili stromek, napekli cukroví, navařili čaj a svařák a zařídili také vystoupení místních umělců, z nichž já jsem byl v roli headlinera. V kontextu tohoto dnešního zápissku se ale nestalo poprvé, kdy takto bohulibé plány zhatilo počasí. Kromě toho, že 21. prosince obecně nebývá úplně nejlepší teplota na venkovní vystoupení, v loňském roce se k zimě přidal i vytrvalý déšť/sněžení. To v reálu znamenalo, že zásoby svařáku došli, lidé se moc nezastavovali a organizátoři už byli notně promrzlí, takže mě znatelně tlačili k tomu, abych to zbytečně neprotahoval a skončil. A tak se také stalo.

Ten den mě ale čekalo ještě neplánované vystoupení na Biskupském gymnáziu J.N. Neumanna, kde jsem strávil pěkné čtyři roky života. Po show na tamní přespávací akci jsem došel k nepříjemnému zjištění, že mi chybí peněženka. Opustil jsem tedy ve spěchu a se slzami nostalgie budovu školy a vydal se na pátrací akci. Ta nakonec dopadla úspěšně, protože peněženku jsem nevytratil po svých toulkách městem, ale už v autobusu, kde o ni pečoval řidič s výstavním mulletem.

22.12. 2017 // Vedneměsíčníkpárty (Café Hostel, České Budějovice)
Každoroční závěr mého koncertního roku tvoří vystoupení na vánoční párty občasníku Vedneměsíčník, do jehož redakce jsem se přihlásil někdy v prváku na gymplu a od té doby pro něj rozhodně zahrál víc koncertů, než napsal článků. Soudě podle reakce zakladatele tohoto plátku je to asi nejšťastnější možné řešení:

Novoroční poselství hitmakera Šráji

Moje kariéra nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál hitmakera Šráji není smysluplně využit. V letošním roce jsem odehrál 29 koncertů, z nich pouze dva v kompletní sestavě Šmitcového kvartetu, jeden s mou novou kapelou Milouš Jakeš revival featuring Lubomír Štrougal and his Red Boys a o jednom si nejsem jistý, jestli jsem ho vůbec odehrál (více již v dalším Zápissníku).

Do toho se mi podařilo ještě rozbít si kytaru a v posledních dnech roku také zlikvidovat hard disk s pracně nasbíranými fotografiemi a videi, kterými plním tyto stránky (a také s rozepsanou bakalářkou, no).

Na druhou stranu je třeba říct, že odcházející rok 2017 s sebou přinesl i řadu pozitivních okamžiků, mezi které patřila vystoupení Šmitců v Praze a Olomouci, nebo předskakování Zubům Nehtům v Budějovicích. To nejlepší jsme ze sebe s Mistrem Hanušem nejspíš vydali ve Vánočním klubu, projektu, který jsme si vysnili už před lety a který loni otevřel své brány podruhé. Kromě toho jsem s úspěchem vyprávěl záčkům na základní škole v Horní Plané, aby nasměrovali svou profesní dráhu k punkovému písničkářství.

A o nejkrásnější zážitek se potom postaral Pavel, kluk, který mi při jedné hospodské párty podal kytaru, jestli bych něco nezahrál a z hromady papírů vytáhl text a akordy k písni Malý Satanista, které si po návštěvě mého koncertu odposlouchal z nějakého živáku a s úspěchem je otestoval v létě na skautském táboře. Právě o těch světlejších stránkách kariéry vesnického hitmakera svědčí i tato fotogalerie:

Jako červená nit se těmito bilančními Zápissníčky táhne deska Šmitcového kvartetu. Na sklonku loňského roku jsme s W.A. Coastem a Mistrem Hanušem desítku těch největších hitů natočili v Rage Charles Neplachovice Studio a je možné, že se výsledek někdy dostane až k vám. Možná už letos! (To ale nejdříve potom, co mi členové Šmitců zašlou své poznatky k hrubému mixu, aby s tím mohl Karel dál pracovat. Doufám, že to čtete, pánové!)


Danke těm z vás, kteří poctili některý můj koncert svou přítomností, těm kdo v průběhu roku četli tenhle můj občasný cintálek a jinak mne/nás v mém/našem snažení podporovali. Zbytek světa snad brzy zjistí, že dělá chybu, když mou/naší tvorbu ignoruje. Být uznávaný po smrti je sice hrozně fajn, ale mám dojem, že člověk si to prostě tolik neužije. (jo, tenhle odstavec jsem si vypůjčil z loňského článku, ale vy to stejně nepoznáte, žejo.)*

* jo, ten odstavec, který jsem si půjčil z předloňského článku do toho loňského, jsem si půjčil i do letošního. 

Podzimní sebrané spissy vol.1

Soudě podle statusů na facebooku už venku sněží, a tak jsem si řekl, že už je asi pomalu na čase, abych vydal zápissky z podzimních koncertů Hitmakera Šráji. Jejich první část odhaluje tento článek:

26.9. 2017 // Meet UP (Václavka, Olomouc)

Kompletní sestava Šmitcového kvartetu stála společně na jednom pódiu naposledy skoro před rokem, a tak jsem se na náš první letošní společný koncert velmi těšil. Výsledkem byla akce, která by vydala na celý román...

Šmitcový sraz proběhl tradičně v pětihvězdičkovém asijském bistru Dragon, kde se Mistr Hanuš tradičně tak přejedl, že jsme museli pozdržet začátek zkoušky a na Václavku, kde jsme v rámci univerzitního Meet UPu vystupovali, jsme dorazili chvilku před vystoupením (kvůli čemuž, jsem už asi po milionté prošvihl set písničkáře Zapomělsem. Sorry). Měl jsem v plánu najít si v přidruženém Freeshopu nějaký fešácký koncertní obleček, z nedostatku času jsem ale sáhl po košili, kterou bych na sebe nedokázal navléct ani před deseti lety a musel jsem tak zůstat u své klasiky. Zato Mistr Hanuš povýšil svou koncertní image na novou úroveň:

Koncert samotný byl poměrně vydařený. Některé skladby zazněly v novém, progresivním aranžmá (čehož jsme si ale všimli jen my) a obzvláště po silném závěru ve formě Reklam a Malého satanisty nás osazenstvo komunitní zahrádky nechtělo pustit pryč. To bylo sice pěkné a dojemné, my jsme ale pryč museli, protože už se nebezpečně blížila šestá hodina a v tuto dobu startuje Chytrý kvíz v Nirvaně, který ráčím moderovat a kterého se tentokrát účastnili i zbylí členové Šmitcového kvartetu. (Mám tam prostor ještě tak pro dvacet týmů, takže pokud nevíte co s úterním podvečerem, choďte do Nirvany na kvíz!)

Cestou z Václavky do Nirvany jsem stihl ztratit mobil a obdržet notebook, ke kterému jsem ale nedostal redukci, takže jsem z něj kvíz nemohl promítat a protože jsem zároveň přišel o telefon, nemohl jsem ani zavolat člověku, který mi notebook půjčil. Klasická šrájovská situace. Tu naštěstí vyřešil jeden z hráčů, který se obětavě vydal pro svůj notebook. Vyřešil se i problém s telefonem, který nálezce donesl na recepci kolejí. Paní za okýnkem sice nevěřila, že někdo jako já by mohl být vlastníkem mobilního telefonu, nakonec mi ho ale přecejen s těžkým srdcem dala, a tak jsme se s torzem Šmitců mohli vydat na klasickou olomouckou pouť putykami, která se protáhla do brzkých ranních hodin.

PS: hádejte, kdo si uzurpoval nejvíce prostoru v MeetUPovém aftermovie?

3.11. 2017 // Studentskej (p)road (Nábřeží, Olomouc)
Přesně týden po našem vystoupení na Václavce jsem koncertoval jen o pár metrů dál v rámci akce, nazvané Studentskej (p)road. Ta svým zaměřením připomínala Meet UP (tedy setkání studentských organizací a lidí, kteří dělají věci), jen vznikla z iniciativy studentů a nemohla se chlubit tak velkým rozpočtem. Původně jsem měl vystoupit s W.A. Coastem, ten mi ale ráno napsal, že mu ujel vlak a že na to kašle, takže to zase zůstalo na mně. Mám podezření, že na vině nebyl pouze vlak, ale hlavně fakt, že venku vytrvale pršelo a představa, že by se na místě v dešti tísnily davy už čtvrt hodinu po oficiálním zahájení, kdy jsme byli na programu, byla velmi naivní.

  

Pod jediným stánkem se tak v té době tlačilo pouze několik organizátorů. Mě naopak tlačil čas, a tak se nedalo dělat nic jiného, než jim a dvěma posluchačům přehrát krátký průřez svými největšími hity a vydat se kam jinam než na kvíz. (Mám tam prostor ještě tak pro dvacet týmů, takže pokud nevíte co s úterním podvečerem, choďte do Nirvany na kvíz!). Bezprostředně po vystoupení jsem ale obdržel dva lajky na facebooku Hitmakera Šráji, což je větší úspěch než na akcích s nesrovnatelně větší návštěvností. Což je vlastně docela smutný, mi teď došlo.

PS: z mého krátkého koncertu se ke mě nedostaly žádné fotografie, takže přikládám fotky z letního Meziprostoru, které se ke mě pro změnu dostaly až teď. 

7.10. 2017 // Emozpěv tour (Bluesbar Garch, Olomouc)
Pražští Emozpěv mě oslovili, abych jim pomohl uspořádat olomouckou zastávku jejich moravského turné. Jednalo se o hodně last minute večírek a došlo k několika nedorozuměním, přesto se ale podařilo zorganizovat kapele koncert v Garchu za doprovodu mého a Tomáše Krejčiříka z Hope Astronaut. Emozpěv hráli ve své rozšířené čtyřčlenné sestavě a ačkoliv Garch není na podobné kapely stavěný, podařil se i skvělý zvuk.

Vzhledem k tomu, že se koncert odehrával v sobotu, kdy se v Olomouci nevyskytují žádní lidé mé věkové kategorie, nejednalo se o kasovní trhák a vstupným dobrovolným jsem nevydělal ani na zvukaře. Přesto by se dala akce charakterizovat jako více než příjemný muzikantský dýchánek, kdybych se cestou z Garchu nestavil ještě ve Vertigu. Tato olomoucká špeluňka je opatřena bezpečnostním protiopileckým opatřením ve formě schodů, které se mi při cestě zpět na povrch podařilo z větší části překonat, v cílové rovince jsem ale zaškobrtnul a s kytarou na zádech jsem docestoval až dolů.

Výsledkem tohoto pokusu o napodobení šebrleovského trojitého salta s pěti vruty byl pohmožděný pravý kotník, bolavý krk a hlavně nalomený krk kytarový. Dobrá práce, chlape!

Ačkoliv tato situace přímo vybízela k ukončení hudební kariéry, rozhodl jsem se tomuto lákadlu nepodlehnout a kytaru jsem dal do opravy. Kytaráři kupodivu nepřišel tolik divný nalomený krk, jako spíše celkový stav kytary, obzvláště potom prostřednictvím gafy profesionálně spravená prasklina na jejím obvodu. Prohlásil ale, že zhruba za dva tisíce se s tím dá něco dělat a já souhlasil. Což bylo další nelogické rozhodnutí, protože kytara původně stála 3500,- a už delší dobu svým zvukem připomínala všechno možné, jen ne akustickou kytaru. Takže další investice do tohoto vraku se zdá být zbytečná. Na druhou stranu mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že ke své kytaře přece musím mít extrémní citový vztah, takže bych se jí vzdát nemohl. Oukej, když myslíte...

PS: Pokračování příště. Cizí neštěstí je sice fajn, ale mám dojem, že kdybych tu vypálil všechno, bylo by to moc i na vás. Zatím si ale můžete krátit čas hezkou písničkou, která byla natočena v červnu na Svátcích písní, kde jsme hráli s W.A. Coastem, kterému zrovna neujel vlak:




Foto: Nevím, Lukáš Ferenc, Matěj Porteš, Hitmaker Šrája.

Prázdninové chyby a kiksy

14.6. 2017 // Jaké je to být hitmaker (ZŠ Horní Planá, Horní Planá) 
Po úspěšném (no...) složení všech zkoušek jsem opustil svou olomouckou rezidenci a přesunul jsem se na své letní ledenické sídlo, abych mohl ještě ten samý týden opět do školy. Tentokrát na pozvání Venci, který kdysi také rozjížděl písničkářskou kariéru, na rozdíl ode mne mu ale včas došlo, že tudy cesta nevede a ačkoliv k tomu neměl žádné předpoklady, stal se z něj učitel fyziky, matematiky a hudebky na základní škole.

Když už si byl jistý, že další školní rok bude trávit na jiném vzdělávacím ústavu, rozhodl se zapečetit své působení v Horní Plané mým koncertem a přednáškou o tom, jaké je to být hitmaker. Své žáky na mou návštěvu už delší dobu dopředu připravoval pouštěním mých videí v průběhu výuky a v den mého příjezdu si někteří žáci přišli do matematického kabinetu ověřit, jestli "pan Šrája," jak mi většina z nich říkala, opravdu přijel.

Přijel. Jen z plánovaných čtyř vystoupení absolvoval pouze jedno, protože seznal, že žáci deváté a osmé třídy by jeho vystoupení náležitě neocenili a sedmáci se pro jistotu zdekovali na školní výlet. Šesťáci (a nebo to naopak byli ti sedmáci a na výletě byli šesťáci? A nebo to byla nějaká školní exkurze? Já už nevím...) ale byli spokojení, a to natolik, že jsem rozdal pár podpisů a došlo i na selfiečka.

Když Venca nahlašoval můj výchovný koncert řediteli, došlo samozřejmě i na diskuzi o honoráři. Ředitel byl velmi štědrý, a tak jsem si za své působení vysloužil oběd ve školní jídelně...

19.-23.6. 2017 // Bukersfest (centrum, České Budějovice)
Po dlouhé době jsem měl čas po celou dobu konání budějovického festivalu pouličního umění a jeho organizátoři toho náležitě využili. Po celý týden jsem se tedy stal jejich otrokem a nevědomky zároveň také maskotem festivalu. Tolik skvělých fotek jsem totiž neměl za celou kariéru. Jo a dotáhl jsem to až do reportáže Českého rozhlasu.

 

 

 

  


25.6. 2017 // Osudové hry (Strahov, Praha)
Společenské hry o sud piva v centru Prahy, pořádané Mistrem Hanušem a dalšími výtečníky, je tradiční štace Šmitcového kvartetu. Tradičně jsem se účastnil i herní části a můj tým "Organizátorský tým" tentokrát překvapivě obsadil druhé místo, což je prozatím můj osudovkový vrchol. Možná na tom měl podíl fakt, že vzhledem k našemu nízkému počtu se rozhodlo, že náš tým v každé disciplíně doprovodí i některý z organizátorů, což se podepsalo na názvu našeho týmu i na našem konečném umístění. Vydařil se také následující koncert, který jsem odehrál v duu s Mistrem Hanušem. V jeho závěru jsem se ocitl v takové eufórii, až jsem si při děkovačce vědomě vyskočil na kytaru.

Můj nejzodpovědnější úkol: Šrájo, drž izolepu! PS: neudržel jsem...

Fotografie kompletního Organizátorského týmu

Koncert před teatrálním výskokem na kytáru.

Až když jsem po dlouhé době (tradičně po delší, než je zdrávo) následně měnil struny, došel jsem ke zjištění, že tento manévr měl za výsledek to, že mi kytara skoro po celé ploše praskla. Naštěstí se nejednalo o nic, co bych nedokázal spravit gafou. I když škarohlídi a zlé jazyky tvrdí, že od té doby kytara vydrží ve stavu blízkém naladěnosti pouze několik minut.

13.7. 2017 // Meziprostor (Skalákův mlýn, Meziprostor)
Po loňském úspěchu na festivalu Meziprostor, který vyústil v účast ve skvělém festivalovém dokumentu, jsem se vydal na Skalákův mlýn i letos. To jsem se sice premiérově dostal i do oficiálního programu festivalu, protože se ale Meziprostor časově kryl s mými oblíbenými Vlčkovicemi, mohl jsem se zúčastnit pouze čtvrtečního festivalového warmp upu. Tedy večera, kdy se v areálu festivalu pohybovali pouze organizátoři, kteří se navzájem trumfovali v tom, kdo ve svém DJ setu pustí větší bizár, což v reálu vypadalo zhruba takto:



V této atmosféře se snadno stalo, že se mi dostalo té pocty, abych hudebně doprovázel slavnostní zahájení celého festivalu. Po koncertě navíc došlo k osudovému seznámení se se Samčem, bratem dážďoviek a jedním z členů kultovního hudebního sdružení Pentagramček. Jaký paradox, že jsme se my dva hegemoni dětského satanismu setkali na křesťanském festivalu... Možná to v budoucnu skončí společným koncertem, zatím si musím vystačit s podepsaným CDčkem.

Mimochodem, zatímco Samčo je autorem skvělého remixu mše svaté, já se i přes své podezřelé pojetí víry pravidelně stávám součástí té původní, nezremixované. Došlo k tomu i pár dní po mém vystoupení na Meziprostoru a to tradičně na Vlčkovicefestu, kde jsem se na prosbu Ládi Heryána snažil o Rybářskou. Po prohýřené noci mi ale dopolední funky nešlo úplně tak, jak jsem předpokládal. Chuť jsem si tak spravil až na křesťanském dětském táboře, kam z nějakého důvodu pořád jezdím a kde jsem pro změnu drhnul hitovky při mši s takovou vervou, že děti nestíhali zpívat a musel jsem být upozorněn na to, že se nejedná o můj koncert, ale o liturgii.

25.-27.8. 2017 // Vánoční klub (Vánoční klub, Vánoční klub) 
Po loňské premiéře jsme se s Mistrem Hanušem rozhodli znovu na jeden víkend otevřít brány Vánočního klubu. A loňské Vánoce jsme překonali snad ve všech směrech. Měli jsme kvalitní kampaň, která zahrnovala kýčovité vánoční fotografie i Hanyho livestreamy, zachycující pečení cukroví, a tak se letos v našem vánočním sídle sešlo mnohem více návštěvníků než loni.

Bohatý program zahrnoval kromě přejídání se cukrovím také plavby vánočním člunem, zdobení stromečku pro zvířátka, deskovky, noční promítání Sám doma, noční výpravu pro vánoční stromeček, pouštění vánočních vinylů, vánoční mytí nádobí, a nebo živé koncerty. Kromě skvělého vystoupení písničkářky Jessici Haugh to samozřejmě bylo také vystoupení Šmitcového kvartetu.

Šmitcový kvartet se Šmitcovým vinylem!

Autentická radnostná atmosféra Vánočního klubu.

Vánoční koncert bez jediné vánoční písně.

Ten Mistr Hanuš odehrál na můj akordeon, protože ten jeho je aktuálně mimo provoz (ha! nejsem jediný člen kapely, který má talent na rozbíjení nástrojů) a foukardeon už je nejspíš pod jeho uměleckou úroveň. Protože jsme spolu už delší dobu nehráli, museli jsme před koncertem absolvovat zkoušku a následné vystoupení náš věčný kritik Matěj ohodnotil slovy "obdivuju, že se vám podařilo do poslední vteřiny přehrát to, co jste hráli na zkoušce. Hlavně všechny chyby a kiksy."

Součástí vánoční tomboly se stal také vinyl Šmitcového kvartetu. Jeho výherkyni Terce gratulujeme a pokud se zadaří, možná se s podobným artefaktem setkáte i na některém z našich koncertů.