Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem hrál jinde než v Olomouci nebo Českých Budějovicích, výlet na Bruntálský Open Mic tak byl rozhodně vítanou změnou. Méně vítané bylo mé toulání po příjezdu do města. Nevěřil jsem totiž, že by bylo místo konání Open Micu tak blízko vlakovému nádraží a raději jsem si s tunovým kufrem na kytaru prošel řádný kus města.
Strasti mne neopustili ani po příchodu do restaurace. Místo očekávaného "Dobrý den, Mistře! Přejete si pivo na náš účet? Jaká byla cesta? Jsme moc rádi, že nás poctila svou přítomností taková hvězda, tady se nám prosímvás podepište na zeď slávy" se z davu osazenstva ozvalo pouze "Můžeš prosimtě uhnout, nevidím na hokej!" Odložil jsem si zde tedy zmiňovaný tunový kosmetický doplněk a vydal se zkoumat krásy Bruntálu.