Pondělí 25.5. 2015
Pondělní odpoledne jsem trávil v několika budějovických trolejbusech bez lístku a zároveň bez strachu z revizora. V rámci Majálesu jsem si totiž vyzkoušel busking v MHD. Projel jsem si město, v každém trolejbuse jsem strávil asi deset minut a připravil jsem se tak na úterní jízdu v Majálesové MHD lince.
Večer jsem si hrál na porotce finále soutěže University Band Contest. Omlouvám se kapele, která si sice pro své fanoušky zaplatila dva minibusy, ale kvůli našemu porotcovskému rozhodnutí stejně nevyhrála. Sorry.
Zhruba ve dvě hodiny ráno jsem si potom střihl velmi krátký, ale úspěšný set svých hitů pro pětičlenné osazenstvo venkovní Slávie. Zajímavé je, že oni muži a ženy nebyli opilí ani zhulení, což je na Slávii podivuhodný jev i za dne.
Úterý 26.5. 2015
Hraní v Majálesové MHD lince: mé jediné vystoupení, které bylo uvedeno v programu. Nejspíše jako jediný vystupující jsem se nesmířil s faktem, že pokud chci koncert přežít, měl bych sedět. Vystoupení tak bylo obohaceno o akrobatické prvky, kterými jsem se vyhýbal pádu na zem a potupě s ním spojené. O jízdě vyšel v Deníku článek, který by si dle mého zasloužil komentář.
1) Jiří Brož z Třebína, který v článku zastupuje můj fanklub, dle mého názoru neexistuje.
2) De La Negra nakonec v úterý v MHD nehráli.
3) Ani slovem není v článku zmíněná kapela Just, ale celá fotogalerie je z jejího koncertu.Když jsme ve večerních hodinách trsali na balkánskou dechovku Cirkusu Problem, nenapadlo mě, že mi vlastně předskakují. Shodou náhod a okolností jsem se totiž po jejich setu vyškrábal na pódium já s Mistrem Hanušem. Většina lidí sice odešla, ale ti, kteří zůstali, dělali, že se dobře baví.
Videodůkaz zde:
Ve středu jsme s Mistrem Hanušem v útrobách naší bývalé školy poctivě trénovali na blížící se Bigypárty a několik mých skladeb, okořeněných o Hanyho akordeon, jsme předvedli i na Sokoláku a později na loučení s maturanty na Bigydvoře. Kytara, zapůjčená na druhé zmiňované vystoupení byla rozladěná a neměla popruh: mínus dva body.
Čtvrtek 28.5. 2015
Ve čtvrtek bylo podezřele hezky. Kromě toho jsem také zaspal a když jsem se opožděně řítil na koncert k JČU, došlo mi, že jsem doma zapomněl flash disk s fotkami, které jsem potřeboval na odpolední cestopisnou přednášku. Na místo jsem tedy dorazil s půlhodinovým zpožděním, ale zas tolik to nevadilo, protože o mne procházející studenti nejevili nejmenší zájem a jediné plus tedy byla jedna hezká fotka.
To na mou cestopisnou přednášku na Biskupském gymnáziu už dorazilo posluchačů víc a několik z nich dokonce dokázalo poslouchat mé zážitky z cest na kole k Severnímu moři celou hodinu.
Večerní Akustický večer v Café Hostel byl neméně zajímavý. Premiéru na něm měl komponovaný pořad Šráji a Sáry Rejdové, který si dovolím označit za úspěšný. Na celém večeru by se ale našly i méně pozitivní prvky. Tak například při zuřivém prozpěvování na zahrádce Hostelu se mi z vesty uvolnila jedna z placek a sama rychle odcestovala do kanálu, ani se nerozloučila. Návštěvníci koncertu se proti mne spikli a když jsem se na chvilku vzdálil, byla mi schována kytara a Malý satanista musel být hrán a capella.
PS: podle přiloženého videa se zdá, že trpím slepotou, protože kytara je celou dobu položená přede mnou na stole. Zázračně se totiž objevila ve chvíli, kdy už jsme byli smíření s tím, že se bez ní obejdeme.
Pátek 29.5. 2015
Den, kdy jsem nevzal kytaru do ruky a zpíval jenom pod pódiem na Gagarinech nebo Walter Schnitzelsson. Den, kdy mi opět došlo, že Budějovický Majáles je rodina, životní styl a větší punk než punk.
"Všichni co tu s náma nejsou, tak jsou blbý, že tu nejsou," zpívá Rudolf Brančovský a já souhlasím. Lidí, které se mi nepodařilo na Majáles dotáhnout, upřímně lituji.
Ve čtvrtek bylo podezřele hezky. Kromě toho jsem také zaspal a když jsem se opožděně řítil na koncert k JČU, došlo mi, že jsem doma zapomněl flash disk s fotkami, které jsem potřeboval na odpolední cestopisnou přednášku. Na místo jsem tedy dorazil s půlhodinovým zpožděním, ale zas tolik to nevadilo, protože o mne procházející studenti nejevili nejmenší zájem a jediné plus tedy byla jedna hezká fotka.
To na mou cestopisnou přednášku na Biskupském gymnáziu už dorazilo posluchačů víc a několik z nich dokonce dokázalo poslouchat mé zážitky z cest na kole k Severnímu moři celou hodinu.
Večerní Akustický večer v Café Hostel byl neméně zajímavý. Premiéru na něm měl komponovaný pořad Šráji a Sáry Rejdové, který si dovolím označit za úspěšný. Na celém večeru by se ale našly i méně pozitivní prvky. Tak například při zuřivém prozpěvování na zahrádce Hostelu se mi z vesty uvolnila jedna z placek a sama rychle odcestovala do kanálu, ani se nerozloučila. Návštěvníci koncertu se proti mne spikli a když jsem se na chvilku vzdálil, byla mi schována kytara a Malý satanista musel být hrán a capella.
PS: podle přiloženého videa se zdá, že trpím slepotou, protože kytara je celou dobu položená přede mnou na stole. Zázračně se totiž objevila ve chvíli, kdy už jsme byli smíření s tím, že se bez ní obejdeme.
Pátek 29.5. 2015
Den, kdy jsem nevzal kytaru do ruky a zpíval jenom pod pódiem na Gagarinech nebo Walter Schnitzelsson. Den, kdy mi opět došlo, že Budějovický Majáles je rodina, životní styl a větší punk než punk.
"Všichni co tu s náma nejsou, tak jsou blbý, že tu nejsou," zpívá Rudolf Brančovský a já souhlasím. Lidí, které se mi nepodařilo na Majáles dotáhnout, upřímně lituji.
Škoda jen, že Budějce jsou v tomhle trochu v pozadí a třeba vůbec nevyužívají vývoj mobilní aplikace na zakázku a celkově jim prostě ta komunikace moc nefunguje. A to říkám jenom jako návštěvník a bývalý student Univerzity. Nevím, kdo za festivalem stojí a co tomu brání, ale v porovnání s jinými festy teda velký špatný.
OdpovědětVymazat