neděle 20. listopadu 2016

Bída, zmar a bezútěšnost

nějakou chvíli se tu zase neobjevil nový zápissníček. Důvodem je skutečnost, že psaní o našich posledních koncertech mi znovu připomíná to utrpení, které jsme si prožili.

09.11. 2016 // Vítání prváků katedry výtvarky (Konvikt, Olomouc)

Po poměrně úspěšném vystoupení na pasování prváků TDDU v Patnáctkách jsem bez rozmýšlení kývl na nabídku hraní na pasování prváků katedry výtvarné výchovy na Konviktu, kde sídlí i má katedra muzikologie. Po příchodu na místo jsme s W.A. Coastem zjistili, že naše vypointované a propracované vystoupení se musí rozdělit na dvě poloviny a místní aparatura že je hodně veselého charakteru.

Po odehrání první poloviny našeho vystoupení se mi už na pódium vracet nechtělo. Většina ze zúčastněných totiž naší existenci vůbec nezaregistrovala, nebo se tak alespoň úspěšně tvářila. Tancechtivou část publika začal brzy iritovat můj přístup k rytmu a poslechuchtivá část naopak brzy zjistila, že mi není vůbec rozumět. To měl na svědomí hlavně mikrofon, který mi neustále utíkal od pusy pryč.

Druhou část vystoupení jsem zahájil prasklou strunou a protože náhradní s sebou zásadně nenosím a i kdybych nosil, neumím je vyměnit v rozumném časovém horizontu, odehráli jsme nejhorší Rybářskou v historii Vesmíru. Možná ještě štěstí, že to nikdo neslyšel...



10.11. 2016 // Oslavy FITu (Café Prostoru, Praha)

Chuť jsme si jeli spravit druhý den na oslavu 111. výroční Fakulty informačních technologií při ČVUT v Praze. Koncert nám zařídil Mistr Hanuš, takže Šmitcový kvartet se opět setkal v plné sestavě. Nejednalo se ale o zrovna dvakrát vřelé setkání. Café Prostoru, ve kterém se oslava konala, je sice totiž prostor jako kráva, Mistr Hanuš ale při domlouvání hrdě odmítl zvučení s tím, že my to odehrajeme akusticky. Super.

Našli jsme místo s nejnižší hladinou hluku a pokusili se o koncert. Největší hit s námi odzpívala většina posluchačů, po třetí písni už jsem ale nedokázal pokračovat ve vystoupení, při kterém neslyším ani cajon, ani akordeon ani sám sebe. Rozhodl jsem se tedy, že koncert dokončíme venku před budovou, ti nejodvážnější fanoušci už si připravovali kombinézy, když nám to organizátoři zatrhli. Zahráli jsme tedy ještě pár neslyšitelných hitů, rychle jsme se rozešli a dělali, že se to nikdy nestalo. (To samé nejspíš dělají i všichni ostatní, protože slíbený honorář je zatím v nedohlednu)

Hahahaha. Ha.
jsem byl přesunut na Strahov, kde jsem v jedné z místních hospod svou část koncertu slavnostně dohrál a poté si vydělával na alkohol hraním Komety dokud mi nepraskla další struna. 

05.11. 2016 // Osudové hry (Strahov, Praha)

Když už jsme u toho, právě na Strahově se týden předtím odehrály další Osudové hry. Na těch sice můj tým skončil jako předposlední, Šmitce ale zazářili. O to víc, že před nimi vystoupil osobně mistr Dan Vertígo. Speciálně pro tuto příležitost jsme vydali druhou verzi našeho Dema na doma, které se úspěšně (cca) rozprodalo a to i přesto, že Coast CDčko vypálil jako data a ne jako audio. I to je ale důkaz, že ne na všechny koncerty se musí vzpomínat z pocitem studu.


neděle 30. října 2016

14.-16. 10. 2016 // Vánoční klub (Vánoční klub, Vánoční klub)


Vánoční klub je pseudointelektuální centrum, které jsme si před lety vysnili s Mistrem Hanušem. Protože bude ještě pár let a pár set tisíc korun trvat, než se tento projekt naplno zrealizuje, rozhodli jsme se, že uděláme alespoň jeho zkušební verzi. Než se tak Vánoční klub otevře naplno, budeme ho provozovat na jeden víkend v roce.

Počet návštěvníků sice nelámal rekordy ani zdi dřevěného srubu u rybníka Dehtář, o to vánočnější atmosféru se nám podařilo vytvořit. Jen považte: vytopená chata, všudypřítomné hořící svíčky (kromě romantiky byly důležité také při výpadcích proudu, ke kterým docházelo pravidelně při puštění více elektrospotřebičů najednou), vánoční ozdoby, vůně svařáku a vánoční alba Franka Sinatry nebo Elvise Presleyho...



Jak je vidět z přiložené fotodokumentace, nejednalo se o party hard, spíše o víkendový pobyt ve světě, kde jedinou starostí bylo neusnout. Tady se ukazuje jistá trhlina v našem podnikatelském plánu. V prostředí, které jsem popsal výše, totiž rozhodně není vysoká poptávka po velkém množství alkoholu a všeho ostatního, co menu Vánočního klubu nabízelo.

Na druhou stranu. Kdy naposledy jste se v říjnu přejedli vánočním cukrovím? Šli v jednu ráno do lesa řezat vánoční stromek? Zjistili, že vámi vybraný les je listnatý? Po nalezení lepšího lesa si domů přitáhli stromek, který je naprosto nepoužitelný pro vánoční účely? Jako skupina bezdomovců stáli kolem hořícího sudu, kterýžto jev byl způsoben svíčkami, plovoucími po hladině a věštícími vaši budoucnost? Prostřednictvím tomboly si rozdělovali vánoční dárky? Zažili na půdě vaší chaty koncert nebo stand up/autorské čtení? Nahazovali pojistky třikrát za hodinu? Popíjeli svařák při sledování Sám doma?

Zdravím festival MusicOlomouc, jehož raut se postaral o část občerstvení Vánočního klubu!

Bez vestičky, ale se světýlky a hvězdami!
Šmitcový kvartet ve složení Hitmaker Šrája a Mistr Hanuš zde odehrál vystoupení, které všichni čtyři diváci ocenili potleskem a slovním hodnocení, nešetřícím superlativy. Speciálně pro Vánoční klub také vyšla limitovaná edice nahrávek Šmitců, pořízených v srpnu u W.A. Coasta. Z našeho vánočního vystoupení sice existují záznamy, ty se ale objeví až přijde ten správný čas, zatím si musíte vystačit s krátkým sestřihem fotek z klubu. Jo, a protože jsme finančně skončili v plusu, v létě si to nejspíš zopákneme!

sobota 22. října 2016

4.10. 2016 // Pasování prváků TDDU (15 Minut Music Club, Olomouc)

Expozice:

S novým semestrem povstává Zápissník z popela. Donutil mne k tomu koncert, ke kterému jsem byl již od počátku skeptický. S hraním na akcích kateder totiž nemám zrovna nejlepší zkušenosti a jsa poučen množstvím životních proher, tušil jsem, že ani pro přiopilé, čerstvě popasované studenty divadelních a filmových věd nebude Šmitcový kvartet úplně to pravé.

Kolize, krize, peripetie:

K tomuto zlému tušení se přidala také znamení shůry s jediným možným výkladem:

1) Už týden před koncertem jsem vlastnil lehkou chřipku, kterou jsem přes den léčil zázvorovým čajem a přes noc přiživoval pobytem v hospodách. V den koncertu jsem se tak probudil ve stavu malátném a po pokusu o tradiční nadávání na budík a jeho pracovní povinnost jsem zjistil, že jako bonus jsem přes noc přišel o hlas. Skvěle!

2) Odpoledne před koncertem se ke mne dostala prosba majitele klubu, jestli bychom nemohli zahrát jen akusticky, aby se nemusel zařizovat zvukař pouze na naši předškolní besídku. Hmmm, paráda!

3) V Patnáctkách nedělají čaj. Ani kafe. Ani ohřátou vodu. Hurá!

4) S W.A. Coastem jsme hráli naposledy v srpnu (klasika), kromě toho mu při jednom z našich společných koncertů navlhl cajon, čímž se stal nefunkčním. Jeho náhradu si zatím nestihl pořídit. Jupí!

5) Při zkoušce před koncertem jsem si vyřval zbytky toho, co ve mne ještě bylo. Halelůja!

Katarze:
Vše ale dopadlo překvapivě dobře. Čaj jsem sehnal v nedalekém Druhém domově, zvukař nakonec dorazil, Coast nakonec sehnal náhradní cajon, hlasivky se nakonec zmátořily jako Sylvester Stallone potom, co je do něj vystřílený třetí zásobník a ještě k tomu jsem dělal parádu svým novým kožíškem, který jsem sehnal za deset korun v second handu.


Kolize, krize, peripetie:
Následná párty se samozřejmě protáhla do čtyř do rána, u čaje nezůstalo a na Hlasovou a pohybovou výchovu jsem druhý den kráčel neschopný rychlejšího pohybu a tradičně bez hlasu. Super!

Foto: Alžběta Lovečková

sobota 30. července 2016

Prázdninové štěky

Nový Zápissníček jsem odkládal tak dlouho, až se mi podařilo zapomenout, kde jsem vlastně všude hrál. Tak se pokusím zrekapitulovat alespoň to nejdůležitější.

1.7. 2016 // Svatbapárty (České Budějovice)
Začalo to mou speciální hubnoucí cyklokůrou, v rámci níž jsem si sice neodpustil tradiční vymetání všech párty v dosahu, jezdil jsem na ně ale na kole. Na některých z nich jsem i zahrál, jako například na afterpárty po svatbě Terezky a Františka v pátek 1. července.

Slavnostní obřad jsem sice prošvihl, ale i tak vím, že tohle manželství bude klapat jako mlýnský lopatky. První novomanželský tanec totiž proběhl na píseň Malý satanista, takže se v průběhu této písně konečně někdo pohyboval víc než já. Neméně zajímavé to bylo po koncertě, kdy jsem stihl využívat tamní pípu, poté spadnul do zahradního jezírka a navlečen do cizího kabátu usnul na trampolíně.



2.7. 2016 // Bytový koncert (Holubov)
Hned další den mne čekal bytový koncert v Holubově. Zde už ale cyklokůra probíhala tak, že jsem jel na kole z Ledenic do Českých Budějovic, odtud vlakem do Holubova a z Holubova jsem byl i s kolem dovezen opět domů. Kromě toho, že jsem odehrál fajn koncert, jsem vzpomínal také na předchozí den a to mohutným poskakováním na zahradní trampolíně. Možná jsem mohl více věřit svému pudu sebezáchovy, který mi tvrdil, že vykonávání této činnosti za prudkého deště nebude to pravé ořechové.

3.7. 2016 // Ozvěny Buskersfestu (Třeboň)
Nevěřil jsem a to pravé ořechové to nebylo, protože můj nahnutý zdravotní stav se nahnul ještě víc a na nedělní koncert do Třeboně jsem se už vydal pro jistotu automobilem. Buskersfest se rozhodl expandovat a spolu s dalšími umělci jsme zabrali dobré místo v blízkosti Schwarzenbergské hrobky. Projíždělo tu milion cyklistů za minutu a někteří z nich se i zastavili, největší nával jsem ale měl, když v mé blízkosti zastavil autobus, plný německých seniorů.


4.7. 2016 // Alkofest/Šrájapárty (Horká vana, České Budějovice)
Na odpočinek nebyl čas ani následující den. To v Horké vaně startoval Alkofest (týdenní soutěž v pití alkoholu) a to byla dobrá příležitost pro to, aby se po roce opět v Budějovicích sešel Šmitcový kvartet ve svém kompletním tříčlenném složení. K našemu překvapení se hrálo v nekoncertní části klubu a přestože jsme se po vystoupení shodli, že lépe jsme asi ještě nehráli, většina návštěvníků vnímala spíše vizuální stránku naší show. Zároveň nás ale po celou dobu obletovala dvojice kameramanů a hrozí, že z toho v nejbližší době něco vyleze. Tentokrát se Šrájapárty obešla bez pokuty za rušení nočního klidu, alespoň mi tedy zbylo víc zlaťáků na Pohodu, která startovala jen pár dní po našem megakoncertě. 

16.7. 2016 // Meziprostor (Skalákův mlýn, Meziříčko)
Další koncerty si naštěstí daly chvilku pauzu, takže jsem si stihl alespoň trochu odpočinout. A potom vyrazit na Meziprostor, festival, probíhající na Skalákově mlýně, což je místo, na kterém chci žít. Jak už to tak s mými vystoupeními bývá, nebyl jsem tam jako oficiální vystupující, přijel jsem na pozvání Klubu přátel Daniila Charmse, který měl na festivalu svůj stánek. Festival byl pro mne v mnohém poučný: zjistil jsem, že existuje něco jako křesťanský anarchismus (kolem kterého se točil celý festival) a že i když nejste v programu, může se na vás sejít slušný dav.

Během vystoupení jsem divákům navrhl, aby se po zbytek festivalu starali o můj pivní režim a už při koncertu se mi tak sešly tři kelímky se zlatavým mokem, takže tato metoda se poměrně osvědčila. Skvělá byla i ostatní vystoupení, takže je možné, že se na Meziprostor podívám i příští rok.

22. - 24.7. 2016 // Vlčkovicefest (statek Vlčkovice, Vlčkovice)
I příští rok se podívám také na další festival, a to na Vlčkovicefest. Částečně proto, že tuto akci miluji a částečně proto, že jsem v tombole vyhrál dva lístky na příští ročník. Na tom letošním vystoupila mimo jiné také moje sestřenice Dan Vertígo, takže došlo na tradiční zběsilý featuring ve skladbě Stopařská.

                   

jsem se poté vydal na sólovou dráhu. Můj pirátský vlčkovický koncert ale nebyl ohodnocen tak, jak zasluhoval (fotodokumentace), takže jsem si musel vystačit s prozpěvováním hitů po boku Jardy Svobody a Živých kvetů po skončení jejich oficiálního vystoupení a nebo tradiční angažmá na vlčkovické bohoslužbě pod velením Ládi Heryána. Tentokrát jsem ale dostal přísný zákaz hrát Malého satanistu, takže to skončilo neškodnými Reklamami.


Za fotky dankeschönuji Kristýně Padrtové, Frci Foto, sobě, Láďovi Heryánovi, Petru Zewlákovi Vrabcovi a Mirek Šestka.

pondělí 27. června 2016

Zahrádky a Buskersfest

1.6. 2016 // Václavka (komunitní zahrada, Olomouc)
Málokdy se stane, že bych o svých vystoupeních věděl s velkým předstihem a ty, které mám v diáři napsané více než dva měsíce dopředu se naopak většinou vůbec nekonají. S hraním na slavnostním otevření Václavky, komunitní studentské zahrádky, to ale bylo naopak. Dozvěděl jsem se o něm totiž večer předtím v hospodě.

Tam jsem ke škodě své a své peněženky vydržel docela dlouho a dopolední SMSka W.A. Coasta s textem "Blils?" byla tedy opodstatněná, i když takhle daleko to naštěstí nedošlo. Na Václavku jsem tedy kolem třetí odpoledne dorazil pouze jako návštěvník a ne jako hudebník. Při pohledu na víno k přípitku ve mne totiž ještě Coastova zpráva varovně zablikala a poskakování s kytarou bych asi nepřežil.



Když opadl návštěvnický zájem i nejhorší část kocoviny, doběhl jsem si pro kytáru a zahrál svůj setík pro tvrdé jádro, tvořené hlavně skupinkou organizátorů. A bylo to hodně moc fajn, místní zahradníci se na moje koncerty očividně moc často nedostanou, takže jim moje humory ještě přišly vtipné a já se zase jednou cítil jako pán.

PS: Václavka funguje tak, že kdokoliv si tam cokoliv vypěstuje a kdokoliv si tam cokoliv sklidí. První fázi asi budu vynechávat...


9.6. 2016 // Hudební večer (Literární kavárna Měsíc ve dne, České Budějovice)





20. - 24.6. 2016 // Buskersfest (ulice, České Budějovice)
Byly časy, kdy jsem byl na Buskersfestu pouze umělcem. Postupně jsem ale na festivalu hrál tak často, že jsem se stal jeho spoluorganizátorem. Protože festival se koná poměrně dlouho po začátku zkouškového období, nabídnul jsem organizátorům své síly po celý týden. Samozřejmě ale tradičně nic nevyšlo tak, jak jsem to původně plánoval a do Budějovic jsem se tedy přestěhoval až v úterý v noci.

I tak jsem si ale festival užil až až. Ve čtvrtek i v pátek jsem strávil dopolední i odpolední vedra nošením nábytku a nebo alespoň heras a chuť do hraní po takovéhle makačce nevesele klesala. Nakonec jsem se ale nevzdal a bylo to dobře, protože buskersfestoví fotografové odváděli moc sympatickou práci.


Obzvláště na páteční vystoupení v rámci Open Airu na Sokolském ostrově jsem se hodně těšil, protože jsem byl šoupnut mezi Xaviera Baumaxu a Vltavu. Jakože ne na hlavní pódium, ale i tak to znělo hezky. Ale to teda až do té doby, než jsem zjistil, že hrát budu tradičně bez aparatury a za zády budu mít konkurenci v podobě zvučící Vltavy.

                    

Svou kapesní stage jsem tedy dokutálel za festivalový plot a celé vystoupení zahájil krokem, na který jsem se těšil už od rána: vylil jsem na sebe litr vody a po zbytek vystoupení doufal, že mi kytara do konce vystoupení nenavlhne, nesroluje se a nebude dělat jiné neplechy. Nakonec k tomu ani nedostala šanci, protože ve třetí čtvrtině plánovaného setu jsem se dostal do patové situace, kdy na jedné straně Sokoláčku zvučila Vltava a na té druhé jelo elektro od K2. Po vzoru hesla "moudřejší ustoupí," jsem tedy vybral kasičku, odvalil špulku a těšil se na Vltavu.


Ta byla skvělá a mohlo to u ní i končit, kdybych se nepřesunul ještě na Děti Sumce a Vees na Gymfest, potom do Singru (fakt jsme tam potkali Konvičku nakaši?) a až před čtvrtou ranní se netrmácel na kole do Ledenic přes největší krpál v historii vesmíru. Přesto jsem ale tento týden poněkolikáté zjistil, že Budějovice jsou nejlepší místo ze všech. Když to teda není zrovna Sokolák ve třiceti stupních celsia.

pondělí 30. května 2016

Pelhřimovy a Budějovický Majáles: Srdeční záležitosti

Uprostřed zkouškového období je třeba trochu toho uvolnění a když už nestačí to ve formě Soudkyně Barbary a Prostřena, musí se hledat mimo kolejní pokojíček. Například na festivalu. Vzhledem k tomu, že v pátek jsem do půlnoci vysedával u internetů kvůli vymýšlení a dopisování tématu bakalářky, prošvihl jsem Katarzii nebo Petra Linharta a vydal jsem se na kultovní festival v Pelhřimovech až v sobotu.

21.5. 2016 // Kytarový sad (kostel, Pelhřimovy)
Po příchodu do areálu jsem zjistil, že jsem nepřijel pouze jako divák - jak jsem předpokládal - ale zároveň jako vystupující. Tuto roli jsem si odbyl neoficiálně u ohně a u jednoho z přihlížejících jsem si svou show vysloužil pozvánku na koncert v Ostravě. Většinu ostatních osadníků ale zaměstnávalo spíše opékání buřtů.

Atmosféra tohoto festivalu byla i na třetí pokus silná, stejně jako vystoupení šamana Oldřicha Janoty, slovenských post rockerů The Ills a domácích Bratrů Orffů, kteří zde prodělali další ze svých pověstných comebacků. Původně jsem měl terminátorský plán, podle kterého jsem měl vydržet vzhůru do pěti do rána (neměl jsem stan, zato jsem měl energiťák z Alberta), vydat se na devět kilometrů dlouhou pouť do Města Albrechtice, tam sednout na vlak do Olomouce, tam si sbalit věci a odtud vyjet do Ledenic. Nakonec se ale ukázalo, že pro tyto plány nejsem dobře vybaven co se oblečení týče, v noci se nade mnou tedy známí smilovali a nakonec jsem přespal jako pán v Krnově.

Cestou vlakem z Olomouce do Prahy jsem se sice musel tlačit v uličce s fanoušky Axl/DC, kteří suverénně zabrali celý vlak, zároveň jsem tam ale narazil na Petra Linharta, kterého jsem v Pelhřimovech prošvihl. Pár kilometrů před Pardubicemi jsem s ním naopak uzavřel jeho i můj první vlakový obchod a pořídil si jeho loňskou desku Rozhledna.



23. - 27.5. 2016 // Budějovický Majáles (úplně všude, České Budějovice)
Od prvního kontaktu s Budějovickým Majálesem je pro mne jeho (nejen) navštěvování každoroční povinností. Za poslední čtyři roky jsem zde také vždy vystupoval a nejinak tomu bylo letos. Přestože tentokrát jsem byl "pouze" majálesovým buskerem.

I tak jsem si ale zahrál v klubu. Mé brněnskopražské dvojče Dan Vertígo totiž vystoupil ve Fabrice a já se stal jeho sličnou back vokaliskou. Umím sice jen torza jeho hitů, doháněl jsem to ale opět tanečními kreacemi. Nejspíše z důvodu zachování alespoň části duševního zdraví publika mi byl průběžně vypínán mikrofon, takže ani nevadilo, že jsem si občas nevzpomněl na text.


Své hity jsem předvedl až ve čtvrtek na slavnostním comebacku Šmitcového kvartetu ve složení Hitmaker Šrája a Mistr Hanuš. Došlo k němu v nejreprezentativnější části města, v Pochcané uličce. A byl to návrat úspěšný. Místo je zároveň dopravní uzel (minimálně pro pěší), a tak se ho zúčastnila i řada lidí, která to vůbec neplánovala a někteří se na chvíli zdrželi. Za to mohl možná také fakt, že jsme s Mistrem Hanušem vybírali pro hraní schválně takové pozice, aby bylo co nejtěžší uličkou projít. Po skončení vystoupení jsme byli v takové eufórii, že jsme s Mistrem snědli růži, kterou jsme obdrželi.




Vystoupení jsme si zopakovali ještě jedno. Ve čtvrt na tři ráno na Náměstí Přemysla Otakara II. Přestože mám rád jásot a potlesk, tady jsem se naopak snažil tříčlenné publikum ve svých ohlasech mírnit. Pokutě za rušení nočního klidu jsem se tedy nakonec vyhnul, nevyhnul jsem se ale následné silniční kontrole. Ta se naštěstí také obešla bez pokuty, policie mne totiž nezahlédla pár hodin předtím, kdy jsem frčel jednosměrkou tím druhým směrem...


Shledání s Mistrem Hanušem po třech měsících jsme náležitě oslavili. Po x-té jsme vstoupili do majálesového sňatku manželského a kromě toho jsme vedli také cestopisnou přednášku na BiGy, naší bývalé škole. Protože jsme ji vedli my dva, nemohla se samozřejmě obejít bez problémů: Hany dorazil až po jejím zahájení, aby následně zjistil, že flashka, na které přinesl fotky a videa, neobsahuje fotky, ale jen videa, která ale nejdou přehrát.

Mnohem víc zážitků jsem si ale odnesl ne z pozice vystupujícího, ale z pozice diváka. Skvělé koncerty, divadla, performance a místa, kam se člověk jen tak nedostane. Budějovický Majáles představuje týdenní oživení celého města a jsem rád, že jsem na něm ten týden trávil. Good Vibrations kam se člověk podíval, prostě nádhera. Tímto děkuji všem organizátorům a připravuji si tím půdu pro další ročník. To už se Šmitcový kvartet dostane do oficiálních programů, žejo? Abych měl co ukazovat vnoučatům.


    




+ Bonus jen pro otrlé


Fotky a video: Lucie Sikorová, Tomáš Reitinger, Pája Chrastil, Click and Smile, Maki Kösslová, Honza Ouroda. Díky.

pondělí 16. května 2016

Tři koncerty ve dvou dnech!

Návštěvníci všech mých víkendových koncertů by sice pořád nedali dohromady pořádné fotbalové mužstvo, ale aspoň jsem na chvíli nemusel přemýšlet o blížícím se deadlinu pro zadání bakalářky.

13.5. // Praha žije hudbou. V Olomouci, Horní náměstí (Olomouc)
Potom, co jsem se od čtyř od rána učil na zkoušku, od sedmi od rána moderoval ranní show a od půl desáté hodinu a půl v kuse psal odpovědi v testu o vážné hudbě druhé poloviny dvacátého století, jsem si zaběhl ještě zahrát pár hitíků na Horní náměstí. Honza Žamboch tam totiž zorganizoval odpověď na obrovskou akci Praha žije hudbou, na kterou jsem byl sice také pozván, nakonec jsem ale dal přednost jiným krajům.

Protože mi nezbývalo moc času do odjezdu na koncert v Liberci, zahrál jsem slabých pět věcí. Vystoupení ale bylo speciální v tom ohledu, že mou chabou hru na kytáru vylepšoval tou svou profesionální busker René Planka a protože jsem začal hrát v těsné blízkosti dvanácté hodiny, tak také orloj na radnici, který se ale vůbec nedokázal rytmicky přizbůsobit.

Pár lidí se i přes neustále hrozící nebezpečí deště sešlo a od jedné z návštěvnic jsem se po koncertě dozvěděl, že prý zpívám jako hysterka. Proč jste mi sakra takovouhle informaci pět let tajili? Mohl jsem tomu přizpůsobit repertoár. Vzhledem k tomu, že jsme nikomu nestáli za vyfocení ani natočení, nemohu nabídnout přesvědčivé důkazy mé přítomnosti na akci, to ale neznamená, že si nemůžete pustit Žambochy, ne?



13.5. // Liberecký Open Mic, Knihkupectví Fryč (Liberec)
V Liberci jsem měl hrát tradičně v duu s W.A. Coastem. Ten se ale den předtím dozvěděl, že nedostane ani desetník na benzín a jeho nadšení pro hraní opadlo. Když jsem se dostavil na místo činu, do knihkupectví Fryč, pana cajonistu tam nenalezl a tento mi poté nezvedal telefony a neodpovídal na SMSky, bylo mi jasné, že pojedu sólo.

Ale ono ne. Pan bubeníček se jenom schovával o pětset metrů dál před deštěm a když už přešel čas, vyhrazený na zkoušku a zvučení, odhodlal se sál vypátrat. To mu nějakou chvíli trvalo a květnový liberecký open mic jsme tedy zahájili s navlhlým cajonem.

Protože nakonec nemohlo vystoupit divadlo, headliner večera, dostal jsem od pořadatelů rozkaz rozšířit svůj plánovaný playlist o nějakou tu minutku. Potom, co jsme se pořádně rozjeli, se ale tohoto svého nápadu organizátoři zase zalekli a řada písní tak zůstala právě jen na playlistu.

Přítomným pěti divákům to - na cca jednu výjimku - očividně zrovna dvakrát nevadilo a možná bych tedy byl z koncertu i trochu zklamaný, kdyby se celý profesionálně nezaznamenával. Vypadá to tedy, že bychom tedy mohli mít konečně nějaký koukatelný živáček, uvidíme. Jo a byl tam se mnou prováděn i takový krátký rozhovor, ale ten asi nikdy světlo světa nespatří, protože jsem odpovídal na položené otázky dost napřeskáčku a nejvíc odpovídal na otázky, které vůbec položené nebyly.

14.5. // Oslava, Valdštejnská lodžie (Jičín)
Když už jsem byl jednou v Liberci, navštívil jsem svou dvaadevadesátiletou babičku, která vytkla mým koncertům špatnou propagaci a vyrazil dál. Protože se o mne totiž všeobecně ví, že jsem velký hudební znalec, byl jsem požádán o doporučení hudebníků, kteří by zahráli na oslavě dvacetin. Protože se o mne všeobecně ví, že jsem neuvěřitelně sebestředný, doporučil jsem sebe a zapíchl si do své koncertní mapy špendlík do těsné blízkosti Jičína.

A to na místo ne jen tak ledajaké. Valdštejnská lodžie je top strop prostředí a to i přesto, že se nakonec nejelo podle plánu a párty neprobíhala na balkóně, ale uvnitř v kavárně. Je sice pravda, že na večer, strávený venku v silném větru v tričku a košilce bych možná vzpomínal déle, změny prostředí ale nelituji.


Můj setík musel trochu zklamat tancechtivou oslavenkyni, protože jediný, kdo je schopen se na tuto hudbu pohybovat jsem já a to rozhodně není bůhvíjaké pokoukání. Kromě toho jsem se rozmluvil víc než obvykle - hele, s tím bych se mohl už pomalu začít krotit - a premiérově jsem do koncertu zapojil i své napsané intelektuální pojednání a protože to mělo docela úspěch, bude možná něco podobného následovat i v budoucnu. 

Ukázalo se, že v Jičíně je spousta zajímavých lidí a někteří z nich dokázali ledenické muzicírování náležitě ocenit, dokonce jsem si tam našel bubenickou náhradu za Coasta. Já zase ocenil Jičín. Jen kdyby nebyla cesta na autobusové nádraží tak dlouhá, hospody v neděli dopoledne zavřené a žebráci tak vtipní, že jsem jim bezmyšlenkovitě rozdal všechny peníze, které jsem měl po kapsách.

PS: příště se budu s délkou svých vystoupení krotit, slibuju! A možná i s délkou zápissníčku. Ale když je teď to zkouškové, tak mi jde to psaní samo.



pátek 6. května 2016

Plejáda koncertů s Plejádou v čele

26.4. 2016 // Piknik rádia UP Air, Bílá nora (Olomouc)
Jo, po třech týdnech zase koncert v rádiu. Protože jsem očekával, že tato akce opět moc veřejnosti nepřiláká a zúčastní se tedy opět ty samé tváře, poskládal jsem set z převážně neveselých hitů a stejně to mělo docela úspěch. A to i přesto, že plánovaná pondělní zkouška s Coastem padla kvůli tomu, že mistr bubeník dal přednost návštěvě hospody.


Původně se pro nás mělo jednat o velkou událost, protože koncert probíhal ve studiu, nahrával se a hrozilo tedy reálné nebezpečí ve formě poslouchatelných nahrávek (byť nekompletního) Šmitcového kvartetu. Naštěstí ale vše dopadlo dobře, kabel na kytaru byl krátký, takže jsem se nemohl napojit, mikrofonu jsem se zbavil hned po první písničce a jediný nahraný nástroj je tedy cajon.

Po nás to rozjel Jakub Tichý, kterého mám hodně rád a poslouchám ho vždycky když mám zbytečně dobrou náladu a potřebuju si ji zhoršit. Kromě toho se ale po našem vystoupení stala ještě jedna věc, která se zapíše dějin: od Daniela Jolandy (jehož Ošatka Daniela Jolandy je pořad, který rozhodně zaslouží vaši pozornost) jsem obdržel sponzorský dar ve formě obalu na kytaru. Takového, který si můžete dát na záda a nebo ho nosit bez toho, aby vám upadla ruka, jak se často stávalo s mým dosavadním protiatomovým kufrem.

27.4. 2016 // Šmitce a Ondra Soldán v Plejádě, Music Club Plejáda (Olomouc)
Na středeční vystoupení do olomoucké Plejády jsem tedy vyšel hodně nalehko a celou cestu jsem měl dojem, že mi něco chybí. Jediné, co na koncertě chybělo byli nakonec diváci. V čas dopisování bakalářek se nikomu z vyhřátých domovů nechtělo.

Co si budeme povídat, přílišný zájem se nedal vystopovat ani na straně účinkujících. Já jsem na sobě už delší doby sledoval příznaky nějakého zhoubného moru a podobně na tom byl brněnský písničkář Ondřej Soldán. Na koncertě to tedy vypadalo jako na setkání pacientů v čekárně u doktora. Zase jen ten Coast byl v pohodě...


Nakonec jsme ale koncert přežili cca ve zdraví. Ondra prodal všechny desky, které s sebou přivezl, my provedli premiéru multimediální mezihry a do vystoupení jsme zapojili i jukebox, čímž jsme Reklamy prodloužili asi na šest minut. Tento experiment už asi nikdy v životě nebudeme opakovat, jako ukázku ale přikládám onu mezihru, orchestrální verzi Reklam tak, jak ji vytvořil Wolfgang Amadeus Coast:


Také náš pobyt v Plejádě jsme prodloužili a možná víc než by bylo zdrávo. Afterparty se skládala z jukeboxu (fakt jsem pouštěl Orlíky?), tanců, na které by asi nejraději všichni tanečníci i přihlížející zapomněli a hádky, v rámci které se Šmitce asi pětkrát rozpadly. Když jsme po tom všem v pět ráno podnik opouštěli, byli jsme lehčí o třičtvrtě honoráře, který jsme na koncertě utržili. Přestože náš cirkus do Plejády davy nepřilákal, pan majitel na nás nezanevřel a nejspíš se tam ještě někdy objevíme.

2.5. 2016 // Koncert katedry muzikologie, Kaple Božího těla (Olomouc)
Karty se obrátily. Dva dny po Plejádě se mě Coast ptal, jestli je možné mít kocovinu až den po akci, aby potom zjistil, že to není kocovina, ale mor. Na koncertu katedry muzikologie jsme tedy nakonec nehráli. Ale protože jsem vysledoval, že koncerty, které se nekonaly, mají u mých fanoušků možná ten největší úspěch, musel jsem to napsat.



3.5. 2016 // Olomoucký Majáles, Bezručovy sady (Olomouc)
Warm-up Budějovického Majálesu, Majáles Olomoucký, mne letos zklamal hlavně tím, že mne ani Šmitce nepozval a to přesto, že Šmitcový kvartet ve složení Hitmaker Šrája a W.A. Coast měl loni na prknech tohoto festivalu svou premiéru. Naštěstí ale byla na akci také jamm stage, kde jsem si čtvrt hodinky krátil pracovní dobu, kterou jsem měl trávit u stánku Heleny v krabici.

předchůdci v této funkci, kteří na můj příchod čekali, asi tuto kulturní vložku úplně neocenili, našli se ale i tací, které libé tóny mých písní do stanu přilákali a kteří mne svým potleskem donutili, abych zahrál víc než dvě naplánované písně. Klidně bych hrál ještě víc, jako budoucí šéfredaktor Heleny jsem ale chtěl jít aspoň trochu příkladem a místo megakoncertu v šapitó jsem si u našeho stánku vybarvoval omalovánky.


Dankeschön: Ivet Křenková Photography a někdo, kdo fotil na UP Airu. Dnešní Zápissník sponzoroval Daniel Jolanda.

sobota 23. dubna 2016

7.4. a 20.4. - Doprovod autorského čtení

Tento měsíc jsem dvakrát působil jako hudební doprovod pro autorské čtení krnovské spisovatelky Sáry Rejdové. První z těchto akcí se uskutečnila 7. dubna v Českých Budějovicích, druhá v 20. dubna v Krnově.

7. duben - Jihočeská vědecká knihovna Na Sadech, České Budějovice

jsem se ujal zorganizování té budějovické a už od počátku bylo jasné, že plný sál mít asi nebudeme. Mám dojem, že to bylo způsobeno hlavně tím, že koncertočtení proběhlo v knihovně, kam se spousta mých vrstevníků prostě bojí. Nalézá se tam totiž až moc vědomostí, shrnutých do knih, které nerespektují twitrovské zákony o délce příspěvků.

Obsazení tedy bylo takovéto: můj otec, můj bratr, můj bývalý učitel z gymplu, dva další lidi z gymplu, Sářina kamarádka a jediná návštěvnice, u které jsme se shodli, že jsme ji nikdy neviděli.

Těžko říct, jestli to stálo za několikahodinové cestování autobusy Student Agency z Olomouce do Českých Budějovic. Obzvlášť když zákeřná stewardka roznášela teplé nápoje právě ve chvíli, kdy jsme si frčeli po nejhorším úseku brněnské dálnice a polovina čaje tedy zahřála jiná místa, než bylo plánováno. Ale vlastně i za to to stálo, za vystoupení jsem totiž po delší době dostal honorář.

Mimochodem
V mezidobí jsem se díky bratrovi zúčastnil například kurzu poznávání pivních stylů ve Veselí nad Lužnicí. Výsledek byl jako z jiné poctivé návštěvy restauračního zařízení: hodně jsem se opil a probudil jsem se s šílenou kocovinou. Dostal jsem k tomu ale certifikát.

  

20. dubna - Hospoda Pod obrazem, Krnov
Na krnovské vystoupení jsem nemusel řešit vlastně vůbec nic, ale ani to málo jsem nezvládl. Nestihl jsem totiž plánovaný autobus a do města Bratrů Orffů jsem tedy vyrážel vlakem s vědomím, že na místo určení se dostanu nejdříve s dvacetiminutovým zpožděním.

Vlak má ale své výhody a já se těšil, že najdu prázdné kupé, naladím kytáru a nazkouším nějaké hity, abych se Pod obrazem zbytečně nezdržoval. Vlak ale samozřejmě žádná kupé neměl a po vystoupení z vlaku se mi po milionté roztrhlo poutko na kufru od kytary. Sakra už.

Ani na krnovské štaci nečekaly davy šrájichtivých fanynek, úplně prázdno ale nebylo. Mé koncertní bloky se brzy proměnily v panelovou diskuzi s krnovskými postavičkami a několikrát se mi povedl i dobrý vtip. VŠICHNI přihlížející si koupili placky, takže jsem se měl jak dostat domů.

Do Olomouce jsem z Krnova vyrážel už v sedm ráno, protože mne čekal dopoledne přednes referátu, který byl všechno, jen ne hotový. Po vystoupení z vlaku se mi po milionté první roztrhlo poutko na kufru od kytary. To jsem rychle a zkušeně spravil a když jsem poté podobně rychle a zkušeně kufr opět zvedl a vydal se na cestu, došel jsem k důležitému zjištění.

Příště si ten kufr nejdřív zavři, ať ti z něj kytara nespadne na chodník, nedělá jí to dobře!

PS: fotky ani video samozřejmě nepochází z akcí, o kterých tady píšu. Video je z oslavy narozenin rádia UP Air (danke, Ondra Vaculík) a fotky jsou z Žurnaplesu. Ano, už po měsíci od konání akce jsou dostupné fotografie z plesu, skvělé. 

neděle 3. dubna 2016

Březnové koncertní drobečky

Dnešní Zápissníček, mapující mé hudební kroky posledních dní vypráví o čtyřech koncertech, které měly společnou hlavně svou krátkou stopáž.

7.3. 2016 // Koleje generála Svobody (Olomouc)

První z nich se udál už na začátku března, ale minule jsem na něj zapomněl. Jednalo se o soukromé vystoupení na kolejích Generála Svobody v Olomouci, kam nás kolejbába nechtěla pustit a museli jsme si tedy počkat, až opadne její soustředění. Koncert byl velmi komorního charakteru, účastnili se ho pouze tři posluchači, z nichž jednomu se v průběhu vystoupení podařilo usnout. Normálně bych byl v takovéto situaci asi naštván, ale tady to bylo omluvitelné a to hned ze dvou důvodů:

a) Tento koncert probíhal někdy kolem druhé ranní po předchozí návštěvě několika náleven.
b) Onen spáč byl známý pohádkář Láďa Ziburů, který se o incidentu následně zmínil i v jednom ze svých bájných statusů.










úterý 15. března 2016

10. - 12.3. 2016 // Českobudějovický víkend (Velbloud, Café Hostel)

10.3. 2016 // Xavier Baumaxa (Velbloud, České Budějovice)

Když jsem jako správný buránek přišel na gympl do velkoměsta, byl jsem hudební fanatik, který ale zároveň zatím neměl moc příležtostí vidět živý koncert. Velbloud tak byl v prvních študáckých letech jednou z mých nejčastějších zastávek a zažil jsem tu množství šílených akcí. Jednou jsem si tu dokonce i zahrál, ale to bylo ještě v době, kdy větší kulturní zážitek přinesl i chleba s máslem, takže to nebyl úplně největší večírek roku.

neděle 6. března 2016

Je toho zase víc

Po pomalém koncertním startu nového roku se Šrájastroj zase naplno rozjíždí a to až tak, že mistr opět nestíhá tvořit zápissky. Napravuji to tedy elaborátem rovnou o čtyřech koncertech. Je tam ale hodně obrázků a nějaké to video, takže to nějak zdolat jde.

17.2. 2016 // Kino Hoblina (Olomouc)

První z vystoupení proběhlo v olomoucké Hoblině, kam se dostavil celý Šmitcový kvartet. Vystoupení jsem plánoval už od listopadu a dost jsem se na koncert v mé nejoblíbenější olomoucké hospůdce těšil. Dokonce až tak, že jsem zaspamoval Olomouc množstvím plakátů.

Matematické zamyšlení: je velice zajímavé, že zatímco v jedné tiskárně jsem za deset A3 zaplatil třicet peněz, ve druhé jsem za ten samý objem plakátů vyplázl rovnou stokorunu. Je ale také pravda, že se výrazně lišila kvalita tisku. U dražší tiskárny totiž pesimistickou černou barvu nahradili vybledlou šedou. Tiskárnu v podloubí doporučuje 0 hitmakerů ze 100.


Zájem o koncert byl poměrně vysoký a skoro jsem se až bál, že jsem měl místo Hobliny zabookovat spíš S klub. Takový strach sice rozhodně na místě nebyl, lidí přesto dorazilo dostatečně. Někteří byli dokonce možná až nadbyteční. Například bájná Bára, která si na večer zarezervovala stůl pro deset lidí.

čtvrtek 11. února 2016

05.02. 2016 // Nice to meet you (Jamm Club, Praha)

V lednu čelil superhrdina tohoto zápissníčku úhlavnímu nepříteli ve formě zkouškového období, jedinému úseku studia VŠ, věnovanému studiu. Bil se statečně, ale trošku déle, než předpokládal a s kytárou na rameni se tedy před zraky veřejnosti zjevil až 5.2. v pražském Jamm Clubu. Společně s celým Šmitcovým kvartetem.

S onou kytarou se po měsíčním odloučení (věděl jsem, že v souboji s učebnicí stylistiky by i ta kytára vyhrála. Vždyť jsem si po třech letech vypral kravatu, po čtyřech měsících zametl kus kolejního bejváčku a po podobném období si vyměnil povlečení) shledal až den před koncertem a ten den jsem tedy vyplnil rozvzpomínáním na torza textů a akordických sledů. Naštěstí poslední dobou používám úplně ty samé akordy, takže to tak těžké nebylo.

Praha není jako Ledenice (mají tam víc důchoďáků a slyšel jsem i něco o semaforech), takže mistr tradičně zabloudil. Naštěstí se mu to podařilo asi sto metrů od Jamm Clubu, takže vše dobře dopadlo. Šmitcový kvartet měl tu čest zahájit akci s názvem Nice to meet you, kteroužto tezi možná vyzývali organizátoři, návštěvníci ale moc ne. Takže klasika, aspoň žádná tréma a ohlušující potlesk, kvůli kterému bych ztratil sluch dříve, než je to nezbytně nutné.