![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEb033zz1oGOUHjCtGUXjVibo_z6OnxepWtAGoC8j8aCBQ5ezD32evRzctIm_csNFfC5ZiRzKKaBckMU8KlnLjKXvVSxn3cJhe2X4QgdWJnjeIXOySWJsK0gz3EEPVrWHolxLt2cmX77hu/s200/Nice+to+meet+you.jpg)
S onou kytarou se po měsíčním odloučení (věděl jsem, že v souboji s učebnicí stylistiky by i ta kytára vyhrála. Vždyť jsem si po třech letech vypral kravatu, po čtyřech měsících zametl kus kolejního bejváčku a po podobném období si vyměnil povlečení) shledal až den před koncertem a ten den jsem tedy vyplnil rozvzpomínáním na torza textů a akordických sledů. Naštěstí poslední dobou používám úplně ty samé akordy, takže to tak těžké nebylo.
Praha není jako Ledenice (mají tam víc důchoďáků a slyšel jsem i něco o semaforech), takže mistr tradičně zabloudil. Naštěstí se mu to podařilo asi sto metrů od Jamm Clubu, takže vše dobře dopadlo. Šmitcový kvartet měl tu čest zahájit akci s názvem Nice to meet you, kteroužto tezi možná vyzývali organizátoři, návštěvníci ale moc ne. Takže klasika, aspoň žádná tréma a ohlušující potlesk, kvůli kterému bych ztratil sluch dříve, než je to nezbytně nutné.