V lednu čelil superhrdina tohoto zápissníčku úhlavnímu nepříteli ve formě zkouškového období, jedinému úseku studia VŠ, věnovanému studiu. Bil se statečně, ale trošku déle, než předpokládal a s kytárou na rameni se tedy před zraky veřejnosti zjevil až 5.2. v pražském Jamm Clubu. Společně s celým Šmitcovým kvartetem.S onou kytarou se po měsíčním odloučení (věděl jsem, že v souboji s učebnicí stylistiky by i ta kytára vyhrála. Vždyť jsem si po třech letech vypral kravatu, po čtyřech měsících zametl kus kolejního bejváčku a po podobném období si vyměnil povlečení) shledal až den před koncertem a ten den jsem tedy vyplnil rozvzpomínáním na torza textů a akordických sledů. Naštěstí poslední dobou používám úplně ty samé akordy, takže to tak těžké nebylo.
Praha není jako Ledenice (mají tam víc důchoďáků a slyšel jsem i něco o semaforech), takže mistr tradičně zabloudil. Naštěstí se mu to podařilo asi sto metrů od Jamm Clubu, takže vše dobře dopadlo. Šmitcový kvartet měl tu čest zahájit akci s názvem Nice to meet you, kteroužto tezi možná vyzývali organizátoři, návštěvníci ale moc ne. Takže klasika, aspoň žádná tréma a ohlušující potlesk, kvůli kterému bych ztratil sluch dříve, než je to nezbytně nutné.
