05.02. 2016 // Nice to meet you (Jamm Club, Praha)

V lednu čelil superhrdina tohoto zápissníčku úhlavnímu nepříteli ve formě zkouškového období, jedinému úseku studia VŠ, věnovanému studiu. Bil se statečně, ale trošku déle, než předpokládal a s kytárou na rameni se tedy před zraky veřejnosti zjevil až 5.2. v pražském Jamm Clubu. Společně s celým Šmitcovým kvartetem.

S onou kytarou se po měsíčním odloučení (věděl jsem, že v souboji s učebnicí stylistiky by i ta kytára vyhrála. Vždyť jsem si po třech letech vypral kravatu, po čtyřech měsících zametl kus kolejního bejváčku a po podobném období si vyměnil povlečení) shledal až den před koncertem a ten den jsem tedy vyplnil rozvzpomínáním na torza textů a akordických sledů. Naštěstí poslední dobou používám úplně ty samé akordy, takže to tak těžké nebylo.

Praha není jako Ledenice (mají tam víc důchoďáků a slyšel jsem i něco o semaforech), takže mistr tradičně zabloudil. Naštěstí se mu to podařilo asi sto metrů od Jamm Clubu, takže vše dobře dopadlo. Šmitcový kvartet měl tu čest zahájit akci s názvem Nice to meet you, kteroužto tezi možná vyzývali organizátoři, návštěvníci ale moc ne. Takže klasika, aspoň žádná tréma a ohlušující potlesk, kvůli kterému bych ztratil sluch dříve, než je to nezbytně nutné.

Podle mého postoje nejspíše Malý Satanista

Před koncertem jsem si dal krátkou zkoušku s Mistrem Hanušem (Coast je na rozdíl od nás hudebník a zkoušet nepotřebuje) a byl to dobrý krok pro člověka i pro lidstvo, protože výsledné vystoupení bylo díky tomu docela dobré. Na hit Reklamy se dokonce připojil i slovutný Dan Vertígo se svým akordeonem, který sice prý nebyl slyšet do publika, já naopak neslyšel nic jiného.

Když už jsme u zvuku, pan zvukař Filip byl nejvíc prímovej. Nevím, jak to bylo slyšet ven a je mi to docela jedno, ale byla s ním sranda. Sranda byla i na vystoupení mistra Vertíga, kterému jsme naopak set nabourali já a Mistr Hanuš fíčuringem v sonátě Stopařská.

Elita národa

Potom hráli Ravenhoe. Pořadatelé párty. Z Mladé Boleslavi. A já už jel píva. Muselo jich být víc než jedno, protože předtím, než jsem klub opustil, přivázal jsem si na krosnu spacák, který se mnou na tramvajovou zastávku už nedošlel. Mám dojem, že zůstal hned na schodech Jamm Clubu. Jo a taky jsme kolektivně se Šmitcema a Danem jedli růži, kterou jsem dostal. Takže těch piv asi fakt bylo víc.

Cestou na Strahovský hotel Mistra Hanuše jsme si dali několik epizod našich oblíbených sitcomů. "Ztraceni" a "Ajajaj, utrhlo se poutko na kufru od kytary." Když jsem se ráno probudil na kolejním pokojíčku Mistra Hanuše, zapřísahal jsem se, že když někdo může žít takhle, já nemusím zametat ani jednou za čtyři měsíce, geniálně jsem si zpravil obal na kytaru a jel jsem do Olomouce.

V sobotu večer v Olomouci totiž hráli The Residents, zakladatelé úplně všeho a hlavně pořádní magoři. Jojo, bylo to moc fajn. (Pro zájemce můj report z Rezidentů hier).

Made by Marián na Hanyho zrcadlovku. 

Asi jsem v průběhu večera zakládal Petr Váša revival. Aneb To ne já, to můj real,- QUALITY for MEN Pflegeduschgel Strong

Současný stav poutka. Elegance sama. Kromě původního materiálu obsahuje dvě tkaničky, kroužek z klíčenky, lepící pásku a čtyři zadrhovací pásky. V pozadí bordel Hanyho pokoje. (A Hejskovo samozřejmě)

Asi jsem zrovna netrefil ten správný akord.

Až na výjimky fotila Kajka Rychtecká. Jo, je to divný jméno, souhlasím.