Je toho zase víc

Po pomalém koncertním startu nového roku se Šrájastroj zase naplno rozjíždí a to až tak, že mistr opět nestíhá tvořit zápissky. Napravuji to tedy elaborátem rovnou o čtyřech koncertech. Je tam ale hodně obrázků a nějaké to video, takže to nějak zdolat jde.

17.2. 2016 // Kino Hoblina (Olomouc)

První z vystoupení proběhlo v olomoucké Hoblině, kam se dostavil celý Šmitcový kvartet. Vystoupení jsem plánoval už od listopadu a dost jsem se na koncert v mé nejoblíbenější olomoucké hospůdce těšil. Dokonce až tak, že jsem zaspamoval Olomouc množstvím plakátů.

Matematické zamyšlení: je velice zajímavé, že zatímco v jedné tiskárně jsem za deset A3 zaplatil třicet peněz, ve druhé jsem za ten samý objem plakátů vyplázl rovnou stokorunu. Je ale také pravda, že se výrazně lišila kvalita tisku. U dražší tiskárny totiž pesimistickou černou barvu nahradili vybledlou šedou. Tiskárnu v podloubí doporučuje 0 hitmakerů ze 100.


Zájem o koncert byl poměrně vysoký a skoro jsem se až bál, že jsem měl místo Hobliny zabookovat spíš S klub. Takový strach sice rozhodně na místě nebyl, lidí přesto dorazilo dostatečně. Někteří byli dokonce možná až nadbyteční. Například bájná Bára, která si na večer zarezervovala stůl pro deset lidí.


Mělo mi dojít, že vzhledem k tomu, že v Olomouci snad žádnou Báru neznám, nevyrazila tato na vystoupení našeho orchestru. Nedošlo mi to, Bára a její kumpáni mi to ale dávali v průběhu koncertu hlasitě najevo. Z toho důvodu jsem zpíval všechny hity o oktávu výš, některé skončil v polovině a neúspěšně se snažil Bára gangu vysvětlit, ať jde do prdele.

Ve skutečnosti mě ale koncert docela dost bavil a podle reakcí na tom byla podobně i většina diváků. Koncert obsahoval silné momenty jako například stojící osazenstvo hospody při hraní hymny s hudbou Tomáše Ortela. Potom se rozjela tradiční "hele ono už jsou čtyři ráno" párty, takže jsem na všechny nepěkné okamžiky koncertu zapomněl.

PS: spacák, který jsem posledně vytratil při koncertu v Praze opravdu zůstal v Jamm Clubu. Hany ho měl vyzvednout a dovézt ho do Olomouce, kupodivu na to ale zapomněl...

Nacvakala Ivet Křenků

18.2. 2016 // Kolaudačka asi, Galerie Horká (Olomouc)

Den po Hoblině mne čekalo vystoupení na kolaudačce bytu v Galerii Horká. Inkriminivaný prostor vypadá napůl jako squat a napůl jako království. Koncert světoneznámého ledenického písničkáře nebyla zrovna ta věc, kvůli které se tam lidé shromáždili, takže jsem je ani sebe nemučil moc dlouho. Část publika ale má promenáda zaujala a například Krávokluk Kryštof se vžil do role kovboje tak silně, že provádění písně doprovodil kozáčkem, tradičním to tancem kaubojů ruských stepí a tunder.

Tentokrát jsem byl rád, že jsem skladby uzpíval v jejich původní verzi a proto jsem playlist z předchozího dne výrazně proškrtal a ke kytáře se vrátil až v pokročilejší fázi večera, kdy jsem si jel kotlíkářský covery jako správný frontman revival bandu. Možná první "bytový" koncert, ale určitě ne poslední.
 

19.2. 2016 // Galakoncert pořadatelů Open Mic, Kabaret Špaček (Brno)

Možná už jsem tu někdy zmiňoval, že se podílím na organizaci olomouckého Open Micu na cucky. Každý rok probíhá v Brně konference pořadatelů otevřených mikrofonů, které letos předcházel také koncert organizátorů. Protože jste teď možná znaveni předcházejícím textem, můžete si veselou historku z cest a ze zákulisí Open Micu poslechnout na natočeném videu:



Překvapivě úspěšní jsme s Tomášem byli i následující den na zmiňované konferenci. Byli jsme označeni jako "oupnkmajkoví buržousti," protože možnosti, které skýtá univerzitní město a Divadlo na cucky, nám závidí po celé republice. Napomohl tomu také fakt, že Tomáš umí dělat hezké prezentace a nenechá se vyhodit z rytmu veselými poznámkami pana hitmakera, který si nepřečetl ani jednu z deseti verzí prezentace, které mu přistály v mailu a přednášku tak jen narušoval svými nemístnými poznámkami.

Jako při každé návštěvě Brna, i teď jsem využil možností Bouchyhotelu, jehož obsluha se od minulé návštěvy značně vylepšila a pobyt zde byl poprvé zpříjemněn snídaní. I když je pravda, že kafe opradu chutnalo jako vyvařené ponožky.

PS: Nechci se chlubit, ale vlastně chci. Prozatím poslední Open Mic na cucky proběhl 1. března a bylo narváno, atmosféra by se dala krájet a já byl podle reportu usměvavý. Tak asi fakt na tom oupnmajkovým buržouství něco bude.

Nacvakala Anna Pinknerová, nakameroval Bouchy

26 - 28.2. 2016 // Osudové hry, Junácká rezervace (Červený hrádek u Sedlčan) 

A to nejlepší na konec. Na Osudových hrách (soutěžích o sud piva) Mistra Hanuše a jeho veselých kolegů jsem už jednou byl a protože to byla dobrá sranda a Šmitce zde odehráli nejlépe přijatý koncert v historii Vesmíru, bylo jasné, že jejich zimní edici si nenechám ujít. I když právě Vesmír se proti mne tentokrát poměrně zle spikl, cestou na vlak se mi totiž po stopadesátétřetí roztrhlo poutko na mém kufru na kytaru a do toho jsem trpěl nehezkým pocitem, že jsem někde vytratil svůj telefon, který jsem měl - jak také jinak - celou dobu v kapse. Kvůli pátrání po něm mi plánovaný vlak ujel.

Nakonec jsem ale vše v pořádku stihl a užíval si tak necelé tři dny na junácké chatě u Sedlčan ve společnosti lidí, kteří spolu komunikují zásadně v HTML nebo CSS. Náš tým tentokrát skončil na krásném třetím místě, koncert s Mistrem Hanušem byl úspěšný a na Krávokluka se dokonce připojil hostující kytarista, protože tato píseň je z nějakého důvodu mezi některými studenty ČVUT poměrně oblíbená.

V průběhu Osudových her se mi dokonce podařilo proslavit Vyzvánění 8 z mého Aligátora. Krátkou skladbu jsem se naučil na Hanyho foukardeon (obsahuje neuvěřitelné tři tóny) a terorizoval s ní účastníky Osudovek do té chvíle, než si ji pískali i ti, kteří pískat vůbec neumí. Mám dojem, že Největší hit má silnou konkurenci.

Nejsmutnější na celých Osudových hrách byla skutečnost, že onen sud Klášteru náš dvacetiústý dav nebyl schopný za večer vyprázdnit. A to se obzvláště někteří opravdu snažili. Na příští hry asi budeme muset více trénovat.




+ Bonus: Tříhodinová verze skladby Vyzvánění 8, hraná živě mobilním telefonem značky Aligátor. Videem opatřil Marián a hlavní roli v klipu si nevědomky zahrál sám hitmaker:



Nacvakal Marián, Normálního člověka nakamerovala Terka na GoPro revival