Tři koncerty ve dvou dnech!

Návštěvníci všech mých víkendových koncertů by sice pořád nedali dohromady pořádné fotbalové mužstvo, ale aspoň jsem na chvíli nemusel přemýšlet o blížícím se deadlinu pro zadání bakalářky.

13.5. // Praha žije hudbou. V Olomouci, Horní náměstí (Olomouc)
Potom, co jsem se od čtyř od rána učil na zkoušku, od sedmi od rána moderoval ranní show a od půl desáté hodinu a půl v kuse psal odpovědi v testu o vážné hudbě druhé poloviny dvacátého století, jsem si zaběhl ještě zahrát pár hitíků na Horní náměstí. Honza Žamboch tam totiž zorganizoval odpověď na obrovskou akci Praha žije hudbou, na kterou jsem byl sice také pozván, nakonec jsem ale dal přednost jiným krajům.

Protože mi nezbývalo moc času do odjezdu na koncert v Liberci, zahrál jsem slabých pět věcí. Vystoupení ale bylo speciální v tom ohledu, že mou chabou hru na kytáru vylepšoval tou svou profesionální busker René Planka a protože jsem začal hrát v těsné blízkosti dvanácté hodiny, tak také orloj na radnici, který se ale vůbec nedokázal rytmicky přizbůsobit.

Pár lidí se i přes neustále hrozící nebezpečí deště sešlo a od jedné z návštěvnic jsem se po koncertě dozvěděl, že prý zpívám jako hysterka. Proč jste mi sakra takovouhle informaci pět let tajili? Mohl jsem tomu přizpůsobit repertoár. Vzhledem k tomu, že jsme nikomu nestáli za vyfocení ani natočení, nemohu nabídnout přesvědčivé důkazy mé přítomnosti na akci, to ale neznamená, že si nemůžete pustit Žambochy, ne?



13.5. // Liberecký Open Mic, Knihkupectví Fryč (Liberec)
V Liberci jsem měl hrát tradičně v duu s W.A. Coastem. Ten se ale den předtím dozvěděl, že nedostane ani desetník na benzín a jeho nadšení pro hraní opadlo. Když jsem se dostavil na místo činu, do knihkupectví Fryč, pana cajonistu tam nenalezl a tento mi poté nezvedal telefony a neodpovídal na SMSky, bylo mi jasné, že pojedu sólo.

Ale ono ne. Pan bubeníček se jenom schovával o pětset metrů dál před deštěm a když už přešel čas, vyhrazený na zkoušku a zvučení, odhodlal se sál vypátrat. To mu nějakou chvíli trvalo a květnový liberecký open mic jsme tedy zahájili s navlhlým cajonem.

Protože nakonec nemohlo vystoupit divadlo, headliner večera, dostal jsem od pořadatelů rozkaz rozšířit svůj plánovaný playlist o nějakou tu minutku. Potom, co jsme se pořádně rozjeli, se ale tohoto svého nápadu organizátoři zase zalekli a řada písní tak zůstala právě jen na playlistu.

Přítomným pěti divákům to - na cca jednu výjimku - očividně zrovna dvakrát nevadilo a možná bych tedy byl z koncertu i trochu zklamaný, kdyby se celý profesionálně nezaznamenával. Vypadá to tedy, že bychom tedy mohli mít konečně nějaký koukatelný živáček, uvidíme. Jo a byl tam se mnou prováděn i takový krátký rozhovor, ale ten asi nikdy světlo světa nespatří, protože jsem odpovídal na položené otázky dost napřeskáčku a nejvíc odpovídal na otázky, které vůbec položené nebyly.

14.5. // Oslava, Valdštejnská lodžie (Jičín)
Když už jsem byl jednou v Liberci, navštívil jsem svou dvaadevadesátiletou babičku, která vytkla mým koncertům špatnou propagaci a vyrazil dál. Protože se o mne totiž všeobecně ví, že jsem velký hudební znalec, byl jsem požádán o doporučení hudebníků, kteří by zahráli na oslavě dvacetin. Protože se o mne všeobecně ví, že jsem neuvěřitelně sebestředný, doporučil jsem sebe a zapíchl si do své koncertní mapy špendlík do těsné blízkosti Jičína.

A to na místo ne jen tak ledajaké. Valdštejnská lodžie je top strop prostředí a to i přesto, že se nakonec nejelo podle plánu a párty neprobíhala na balkóně, ale uvnitř v kavárně. Je sice pravda, že na večer, strávený venku v silném větru v tričku a košilce bych možná vzpomínal déle, změny prostředí ale nelituji.

Můj setík musel trochu zklamat tancechtivou oslavenkyni, protože jediný, kdo je schopen se na tuto hudbu pohybovat jsem já a to rozhodně není bůhvíjaké pokoukání. Kromě toho jsem se rozmluvil víc než obvykle - hele, s tím bych se mohl už pomalu začít krotit - a premiérově jsem do koncertu zapojil i své napsané intelektuální pojednání a protože to mělo docela úspěch, bude možná něco podobného následovat i v budoucnu. 

Ukázalo se, že v Jičíně je spousta zajímavých lidí a někteří z nich dokázali ledenické muzicírování náležitě ocenit, dokonce jsem si tam našel bubenickou náhradu za Coasta. Já zase ocenil Jičín. Jen kdyby nebyla cesta na autobusové nádraží tak dlouhá, hospody v neděli dopoledne zavřené a žebráci tak vtipní, že jsem jim bezmyšlenkovitě rozdal všechny peníze, které jsem měl po kapsách.

PS: příště se budu s délkou svých vystoupení krotit, slibuju! A možná i s délkou zápissníčku. Ale když je teď to zkouškové, tak mi jde to psaní samo.