Zahrádky a Buskersfest

1.6. 2016 // Václavka (komunitní zahrada, Olomouc)

Málokdy se stane, že bych o svých vystoupeních věděl s velkým předstihem a ty, které mám v diáři napsané více než dva měsíce dopředu se naopak většinou vůbec nekonají. S hraním na slavnostním otevření Václavky, komunitní studentské zahrádky, to ale bylo naopak. Dozvěděl jsem se o něm totiž večer předtím v hospodě.

Tam jsem ke škodě své a své peněženky vydržel docela dlouho a dopolední SMSka W.A. Coasta s textem "Blils?" byla tedy opodstatněná, i když takhle daleko to naštěstí nedošlo. Na Václavku jsem tedy kolem třetí odpoledne dorazil pouze jako návštěvník a ne jako hudebník. Při pohledu na víno k přípitku ve mne totiž ještě Coastova zpráva varovně zablikala a poskakování s kytarou bych asi nepřežil.

Když opadl návštěvnický zájem i nejhorší část kocoviny, doběhl jsem si pro kytáru a zahrál svůj setík pro tvrdé jádro, tvořené hlavně skupinkou organizátorů. A bylo to hodně moc fajn, místní zahradníci se na moje koncerty očividně moc často nedostanou, takže jim moje humory ještě přišly vtipné a já se zase jednou cítil jako pán.

PS: Václavka funguje tak, že kdokoliv si tam cokoliv vypěstuje a kdokoliv si tam cokoliv sklidí. První fázi asi budu vynechávat...

9.6. 2016 // Hudební večer (Literární kavárna Měsíc ve dne, České Budějovice)

20. - 24.6. 2016 // Buskersfest (ulice, České Budějovice)
Byly časy, kdy jsem byl na Buskersfestu pouze umělcem. Postupně jsem ale na festivalu hrál tak často, že jsem se stal jeho spoluorganizátorem. Protože festival se koná poměrně dlouho po začátku zkouškového období, nabídnul jsem organizátorům své síly po celý týden. Samozřejmě ale tradičně nic nevyšlo tak, jak jsem to původně plánoval a do Budějovic jsem se tedy přestěhoval až v úterý v noci.

I tak jsem si ale festival užil až až. Ve čtvrtek i v pátek jsem strávil dopolední i odpolední vedra nošením nábytku a nebo alespoň heras a chuť do hraní po takovéhle makačce nevesele klesala. Nakonec jsem se ale nevzdal a bylo to dobře, protože buskersfestoví fotografové odváděli moc sympatickou práci.

Obzvláště na páteční vystoupení v rámci Open Airu na Sokolském ostrově jsem se hodně těšil, protože jsem byl šoupnut mezi Xaviera Baumaxu a Vltavu. Jakože ne na hlavní pódium, ale i tak to znělo hezky. Ale to teda až do té doby, než jsem zjistil, že hrát budu tradičně bez aparatury a za zády budu mít konkurenci v podobě zvučící Vltavy.

                    

Svou kapesní stage jsem tedy dokutálel za festivalový plot a celé vystoupení zahájil krokem, na který jsem se těšil už od rána: vylil jsem na sebe litr vody a po zbytek vystoupení doufal, že mi kytara do konce vystoupení nenavlhne, nesroluje se a nebude dělat jiné neplechy. Nakonec k tomu ani nedostala šanci, protože ve třetí čtvrtině plánovaného setu jsem se dostal do patové situace, kdy na jedné straně Sokoláčku zvučila Vltava a na té druhé jelo elektro od K2. Po vzoru hesla "moudřejší ustoupí," jsem tedy vybral kasičku, odvalil špulku a těšil se na Vltavu.

Ta byla skvělá a mohlo to u ní i končit, kdybych se nepřesunul ještě na Děti Sumce a Vees na Gymfest, potom do Singru (fakt jsme tam potkali Konvičku nakaši?) a až před čtvrtou ranní se netrmácel na kole do Ledenic přes největší krpál v historii vesmíru. Přesto jsem ale tento týden poněkolikáté zjistil, že Budějovice jsou nejlepší místo ze všech. Když to teda není zrovna Sokolák ve třiceti stupních celsia.