Strasti mne neopustili ani po příchodu do restaurace. Místo očekávaného "Dobrý den, Mistře! Přejete si pivo na náš účet? Jaká byla cesta? Jsme moc rádi, že nás poctila svou přítomností taková hvězda, tady se nám prosímvás podepište na zeď slávy" se z davu osazenstva ozvalo pouze "Můžeš prosimtě uhnout, nevidím na hokej!" Odložil jsem si zde tedy zmiňovaný tunový kosmetický doplněk a vydal se zkoumat krásy Bruntálu.
Protože jsem žádné nenašel, skončil jsem nakonec na náměstí, kde jsem hodinku louskal Osudy dobrého vojáka Švejka a při otáčení stránek filosofoval nad tím, jestli je větší symbol češství hokej nebo právě Švejk. Škoda, že Švejk nebyl hokejista...
Po mém slavnostním návratu do Grand Pubu už bylo přijetí vlídnější. Bruntál se rozhodl nabídnout na svém Open Micu to nejlepší hned na začátek, takže jsem měl tu čest večer zahajovat. Vystoupení klasika, co si budeme povídat. Zapomenuté sloky, slova, akordy, pár dobrých fórů, pár špatných fórů jako vždycky.
Možná ještě zajímavější ale bylo dění po vystoupení. Kromě toho, že se mi podařilo Bruntálčany (Bruntálce mi připomínalo neandrtálce, tak jsem radši zvolil jinou variantu) zfanatizovat a přinutit je, aby mi kupovali alkohol, jsem uzavřel kartelovou dohodu s písařkou Sárou Rejdovou a s největší pravděpodobností tak brzy mé hity doplní autorské čtení jejích knižních rock'n'rollů.
Kromě toho jsem si zařídil hraní na Hradeckém slunovratu. Po vystoupení na tomto festivalu jsem toužil od doby, kdy jsem se o něm poprvé doslechl. Hlásil jsem se sice na tamní Open Mic stage, ale byl jsem odmítnut. Po rozhovoru s ředitelem festivalu se ale svět vrátil do normálu, a tak se v červnu ukážu po boku Jiřího Schmitzera a Lenky Dusilové.
Jsem moc rád, že jsem využil možnosti přespání u organizátorů. Až na kočky, které mi ráno pobíhaly po snídani, to bylo fajn. Stejně jako vystoupení, návštěvníci, zvukař a organizátoři. Případným dalším vystupujícím rozhodně doporučuju! Sakra, jak to tak čtu, připadám si jako Tomio Okamura...
Žádné komentáře:
Okomentovat