27.06. 2015 // Sahara fest (Oáza, Mladá Boleslav)

Jak už známo z minulého příspěvku, v sobotu ráno se mi podařilo ignorovat budík a do daleké Mladé Boleslavi jsem tedy vyrážel s mírným zpožděním. Po příjezdu mne přivítal pan Coast, spolužák, cajonista a hlavně generální ředitel festivalu Sahara, na kterém jsem měl tu čest vystupovat, slovy: ty vole, jsem docela nervózní, za hodinu začínáme a pořád tam nikdo není...

Jak jinak, prohlášení typu "máme vyprodáno," nebo "tolik lidí se nám sem už nevejde" se asi ve své kariéře nedočkám. Úplně prázdno ale ve skutečnosti u restaurace Oáza, kde se festival konal, také nebylo. Oáza má totiž partu opravdu věrných štamgastů, kteří proseděli u píva celý festival a v neděli ráno běželi místo do kostela zase do hospody, protože když jsme dopoledne přijeli bourat pódium, už tam zase seděli v plné sestavě. To ale trochu předbíhám.


Jak známo, Boleslav je Město aut a technologie je tam na takovém stupni vývoje, že zvukaři nesedí u mixpultu, ale zvučí přes tablety, což má tu nevýhodu, že člověk nikdy neví, kde zrovna trajdá. Naopak pódium bylo ale solidní DIY dílo z napůjčovaného lešení, koberců, plachet a lan. Palec nahoru za kreativitu.

Po dlouhé době jsem si chtěl zahrát s panem Coastem, ale když zbývalo půl hodiny do mého vystoupení a měly jsme si trošku oprášit repertoár, protože jsme spolu hráli naposledy na začátku května, musel pan bubeník z nějakého důvodu zvučit se svojí kapelou, která měla vystoupit až čtyři hodiny poté.

I tak jsme vystoupení nějak zvládli a to i přesto, že přímo přede mnou seděla skupina lidí, která se těšila na jednu z dalších kapel (mimochodem zrovna na tu nejhorší, která na akci vystupovala) a snažila se dávat co nejvíce najevo své otrávení, kterým se skoro podařilo nakazit i mně. Naštěstí jen skoro.

Přestože jsem měl dojem, že na náš koncert ještě v areálu skoro nikdo nebyl, v průběhu večera jsem poslouchal pochvaly z různých stran. Vybírám dva nejzajímavější názory: 1) Ty tvoje skladby jsou dobrý, protože jsou o lidech. Ty v nich vystihuješ lidství, to je to slovo. 2) České Budějovice a Mladá Boleslav vždycky drželi spolu. Vždycky, navěky. Motor a BK Mladá Boleslav jsou jako bratři...

Po oficiálním závěru jsem se zúčastnil i následné jam session, která z mého hlediska spočívala v hraní na prázdné struny a vybouchávání toho nejjednoduššího rytmu do mého protiatomového obalu na kytaru. Nakonec to vlastně nebylo vůbec špatné a i kdyby jo, alespoň mám díky plakátu krásné logo.