Po společném vystoupení mne a Mistra Hanuše na květnové Bigypárty se udála důležitá změna: Hanyho totiž natolik unavovalo tahání těžkého akordeonu, že si pořídil jeho odlehčenou verzi, foukací klávesovou harmoniku. S tou jsme absolvovali dvě společné zkoušky a vydali se tuto kombinaci vyzkoušet hned na tři sobotní vystoupení.
První z nich bylo klasické vystoupení Zašitých písničkářů v budějovické restauraci Macelis. Klasické bylo zejména tím, že na něm nebyli žádní diváci, za což jsme obvinili vedro a fakt, že bylo asi teprve půl páté odpoledne. Pojali jsme tedy tento výstup jako veřejnou zkoušku a duševně se mezitím chystali na vystoupení v Háječku a večerní koncert v Macelisu, do kterého se prý mezitím měli dostat i nějací posluchači.
Popravdě řečeno, podvečerní výstup v rámci akce V háji kultura nás komplexu méněcennosti úplně nezbavil. Pánové Duník&Dytrich sice měli v plánu uspořádat velkou párty, upozorňující na existenci parku Háječek, podařilo se jim ale udělat jen něco na způsob soukromé grilovačky. Protože jsme se museli na devátou vracet zpátky do Macelisu, nečekali jsme na příchod dalších návštěvníků a rozjeli jsme naší unplugged show pro stávajících cca 15 zúčastněných. Ti si očividně našeho nasazení vůbec nevážili, skoro nikdo z nich nejevil známky zájmu o naši tvorbu, a tak jsme trochu pokrátili playlist, popili trochu luigiho (tamní speciality) a uháněli zpátky do Macelisu.
Tady jsme shlédli vystoupení klasicky načatého Honzy Vlažného, který i přes svou neskrývanou náklonnost k alkoholu rád používá looper a často se tak stává, že se ne úplně trefí do rytmu. Přesto se mu podařilo odehrát celkem slušný koncert a podle následných ohlasů publikum svými výlevy zaujal. Jo, večer už si do Macelisu opravdu pár lidí cestu našlo.
Náš Šmitcový kvartet celou párty uzavíral a protože jsem se chtěl trochu vyblbnout a protože těch lidí na zahrádce Macelisu zase nebylo takové množství, rozhodli jsme se pro hraní akusticky mezi lidmi. Mistr Hanuš se sice této myšlence zprvu vzpíral, nakonec ale diváci skvěle reagovali a noční vystoupení v Macelisu tak zachránilo dojmy z předchozích špatných koncertů.
Kvůli skutečnosti, že naše vystoupení proběhlo bez nutnosti zvučení, se zvukař a písničkář Alfik plně oddal otevřené alkoholové náruči a po skončení našeho vystoupení se v ní nacházali už snad všichni ostatní vystupující. Nadešel tedy nejvyšší čas na odchod a právě v té chvíli jsem zjistil, že mám zaplatit svou útratu, na což jsem ale v peněžence nenašel dostatečný finanční obnos a Macelis jsem tak opustil bez placení. Uznávám, že morálně jsem v tomto ohledu zklamal, ale na druhou stranu, pokud někde odehraju dva koncerty, mohly by mi být dvě piva a nanuk Kuba sakra odpuštěny, ne? Nejsem sice U2, ale takhle to vypadá, že si brzo budu muset kupovat vstup na svoje koncerty nebo co.
Jediné video, které jsme v sobotu točili. Sice je tam občas něco slyšet, vidět je ale jen barmanka:
Zajímavý koncept. Přesně takové mám rád. Taky čas od času vezmeme s kapelou akustické kytary a jdeme si jen tak zablbnout do klobouku. Buď to lidi baví a my hrajeme celý večer, nebo je to nebaví a my to prostě po půl hodině zabalíme nebo tam nahodíme Stánky a jedeme klasický jukebox. Důležité je být vidět. :-)
OdpovědětVymazat