Prázdninové skotačení

Poslední dobou jsem Zápissník docela flákal, což mělo sice částečně vážné důvody, ale z větší části za to mohla lenost. Ve zhuštěné verzi tedy předkládám zážitky ze tří speciálních letních koncertů:

1) Šrájapárty (8.7. // Café Hostel, České Budějovice)
Schůze prudičů a přátel Šráji se konala 8.7. v Café Hostel u příležitosti 20 let mé existence. Na tamní zahrádce se představila okleštěná verze pankáčů PPB, kterou následovalo premiérové vystoupení Šmitcového kvartetu ve složení: Hitmaker Šrája, Mistr Hanuš a Pan Coast.


Před vystoupením jsme prodělali pouze jednu zkoušku, ale přesto bych se výsledek nebál označit za nejlepší koncert tohoto tria v jeho dosavadní historii. Uvidíme, jestli se na tento úspěch podaří v budoucnu navázat dalším vystoupením, pevně v to doufám.

Po oficiální části následoval ještě koncert na stolech ve vnitřních prostorách restaurace, poté krátké vystoupení v Singru, ještě kratší před ním (to při první písni ukončila dvě policejní auta, která mi doručila pokutu za rušení nočního klidu), poté se orchestr přesunul na Sokolák a svou pouť zakončil v non-stopu Astoria. Zde již nikdo nebyl schopen hrát na hudební nástroj a museli jsme se tedy spokojit s vokálním doprovodem Petra Kotvalda a Uhlíře/Svěráka, které jsme si objednávali v jukeboxu. Naštěstí na těchto vystoupeních kromě kvality klesala také kvantita obecenstva, takže to nebyla taková ostuda.



2) Vlčkovicefest (10. - 12.8. // statek Vlčkovice)
Hned den po Šrájapárty mne a Mistra Hanuše čekal kromě kocoviny také cyklovýlet, který měl končit následující den ve sto kilometrů vzdálených středočeských Vlčkovicích. Protože po proslavené noci nejde vše podle plánu, vyrazili jsme až kolem půl osmé večer a k cílové pásce jsme se tedy moc výrazně nepřiblížili. Jedním z důvodů byl také fakt, že Mistr Hanuš, vybavený mobilem s mapami, nám naordinoval o kilometry delší a o desítky kopců bohatší trasu.

Druhý den nám dělalo společnost ještě neuvěřitelné vedro, ale přesto jsme na vlčkovický festival dorazili včas. Nikdo nás na tuto akci sice nezval, ale pro jistotu jsme si nástroje přibalili. Po dvou předchozích návštěvách této Vlčkovicefestu jsem tušil, že nás za nabourání programu organizátoři nepopraví.

Náš čas přišel v sobotu, kdy jsme hudebně zasquatovali stodolu, ve které probíhala výstava fotografií a koláží. Některé milovníky výtvarného umění jsme nadchli dokonce natolik, že poseděli na seně a vydrželi tam na celý set. I bez nás ale stál festival za to. Takovou atmosféru totiž jen tak někde nenajdete. Příští rok Vlčkovice opět zařazuji do festivalového kalendáře.

Třešničkou na dortu potom bylo naše vystoupení na tradiční nedělní mši svaté s Láďou Heryánem. Věřte, že není nic divnějšího, než hrát Malého satanistu při přijímání...

+ bonus: právě na Vlčkovicích jsme s Mistrem Hanušem přišli na nový název jeho foukací klávesové harmoniky: FOUKARDEON.



3) Pelhřimovy (23. - 25.8. // kostel, Pelhřimovy)
Jestli může některý festival překonat atmosféru Vlčkovic, jsou to Pelhřimovy. Dokazuje to i fakt, že už podruhé v životě jsem byl ochoten strávit 12 hodinovou cestu vlaky a autobusy z Ledenic až na česko-polské hranice, zakončenou ještě několikakilometrovým pochodem. Odměna byla ale sladká.

I letos se do polorozpadlého kostela a jeho okolí nastěhovala na víkend spousta skvělých interpretů a hlavně návštěvníků. A když jsem dostal po příjezdu nabídku na páteční vystoupení, byl jsem v sedmém nebi, nebo jak se říká tomu když jseš jakože fakt šťastný. Teď už jen zahrát si v Dobrém ránu a můžu umřít, říkal jsem si.

            

Sice mi při vystoupení bylo docela špatně z všudypřítomného vedra, ale přesto byly ohlasy nadprůměrně dobré - jako vše v Pelhřimovech. Bratr Orff koncert zhodnotil slovy "to bylo jako Bruce Springsteen," což bylo obvyklé označení úplně všeho, co se za onen víkend událo.

Nečekal jsem, že tu potkám někoho, kdo se mnou bude rozebírat Ledenice a jejich softbalovou kariéru, že tady potkám svého jmenovce Šráju, že se se mnou tolik lidí bude chtít bavit o mém pelhřimovském koncertu a nebo alespoň o Hradci nad Moravicí, na kterémžto festivalu snad všichni návštěvníci Pelhřimovů byli. Už vůbec jsem nečekal, že jeden malý návštěvník se na akci vydá pouze kvůli slibu, že mu udělám soukromý koncert, kteréžto přání jsem mu rád splnil. Nic z toho jsem nečekal, ale stalo se tak. Krnov a okolí je asi něco jako země zaslíbená, takže se tam co nejdříve vydám s kytárou na koncert.

Čekal jsem ale, že i bez velkých jmen bude festival nejlepší akcí, kterou jsem za poslední dobu navštívil a v tom jsem se moc nemýlil. Vlastně vůbec.