Novoroční poselství hitmakera Šráji

Před nedávnem zaklepal bačkorami rok 2016 a je třeba dodržet tradice a pochlubit se čtenářům Zápissníčku tím, co Šrájovi tento rok přinesl a odnesl:

Předem je třeba zmínit, že můj první koncert v historii Vesmíru se odehrál v prosinci roku 2011 a loni jsem si tak odkroutil pátý rok v showbusinessu. Jak na vystoupeních s oblibou říkám při uvádění písně Už je to rok, "moje kariéra se od té doby výrazně neposunula..."

Když jsem psal bilanční článek před rokem, zmínil jsem možnost, že by v roce 2016 mohla vyjít deska Šmitcového kvartetu. Nestalo se tak, přestože jsme absolvovali třídenní nahrávací soustředění v Dolním Slivně, ze kterého mám mimochodem hromadu videozáznamů na případný klip s klasickým scénářem "byli jsme ve studiu, nahrávali jsme tam a byla to legranda."

Respektive, není pravda, že záznamy z této session se nedostaly na světlo světa. Demo na doma, jak jsem dílo pojmenoval, vyšlo ve třech odlišných verzích pro speciální potřeby Vánočního klubu, Osudových her a z nedostatku dárků a peněz také pro mou rodinu.

Demo na doma pro Vánoční klub

Demo na doma pro Osudové hry

Demo na doma pro Šrája family

Nabízí se otázka, jestli se Demo na doma dostane i k vám ostatním. Odpověď se ale prozatím nenabízí. Existuje totiž také možnost, že celý materiál natočíme komplet znovu a to v našem podání znamená další pětiletku práce, respektive čekání. Vzhledem k tomu, že loňský rok byl pro mne z hlediska psaní hitů silně podprůměrný, alespoň se těch pár stávajících pořádně naučíme.

Jinak se toho letos moc nezměnilo. Odehrál jsem o jeden koncert více než loni, opět jsem se objevil na Vlčkovicích i Pelhřimovech a opět jsme způsobili poprask na Koncertu katedry muzikologie v Olomouci. Z 41 koncertů pouze šest z nich proběhlo v kompletním složení Šmitcového kvartetu, občas jsem tedy toto těleso rozšířil o jiné muzikanty.

S W.A. Coastem jsme vedli debaty o budoucnosti Šmitců a už to vypadalo, že by se z nás mohla stát regulérní kapela, naštěstí jsem tuto hrozbu rychle odvrátil. Uvidíme, zda se mi to podaří i letos.

Danke těm z vás, kteří poctili některý můj koncert svou přítomností, těm kdo v průběhu roku četli tenhle můj občasný cintálek a jinak mne/nás v mém/našem snažení podporovali. Zbytek světa snad brzy zjistí, že dělá chybu, když mou/naší tvorbu ignoruje. Být uznávaný po smrti je sice hrozně fajn, ale mám dojem, že člověk si to prostě tolik neužije. (jo, tenhle odstavec jsem si vypůjčil z loňského článku, ale vy to stejně nepoznáte, žejo.)