Novoroční poselství hitmakera Šráji

Před nedávnem zaklepal bačkorami rok 2016 a je třeba dodržet tradice a pochlubit se čtenářům Zápissníčku tím, co Šrájovi tento rok přinesl a odnesl:

Předem je třeba zmínit, že můj první koncert v historii Vesmíru se odehrál v prosinci roku 2011 a loni jsem si tak odkroutil pátý rok v showbusinessu. Jak na vystoupeních s oblibou říkám při uvádění písně Už je to rok, "moje kariéra se od té doby výrazně neposunula..."

Když jsem psal bilanční článek před rokem, zmínil jsem možnost, že by v roce 2016 mohla vyjít deska Šmitcového kvartetu. Nestalo se tak, přestože jsme absolvovali třídenní nahrávací soustředění v Dolním Slivně, ze kterého mám mimochodem hromadu videozáznamů na případný klip s klasickým scénářem "byli jsme ve studiu, nahrávali jsme tam a byla to legranda."

Respektive, není pravda, že záznamy z této session se nedostaly na světlo světa. Demo na doma, jak jsem dílo pojmenoval, vyšlo ve třech odlišných verzích pro speciální potřeby Vánočního klubu, Osudových her a z nedostatku dárků a peněz také pro mou rodinu.

Demo na doma pro Vánoční klub

Demo na doma pro Osudové hry

Demo na doma pro Šrája family

Nabízí se otázka, jestli se Demo na doma dostane i k vám ostatním. Odpověď se ale prozatím nenabízí. Existuje totiž také možnost, že celý materiál natočíme komplet znovu a to v našem podání znamená další pětiletku práce, respektive čekání. Vzhledem k tomu, že loňský rok byl pro mne z hlediska psaní hitů silně podprůměrný, alespoň se těch pár stávajících pořádně naučíme.

Jinak se toho letos moc nezměnilo. Odehrál jsem o jeden koncert více než loni, opět jsem se objevil na Vlčkovicích i Pelhřimovech a opět jsme způsobili poprask na Koncertu katedry muzikologie v Olomouci. Z 41 koncertů pouze šest z nich proběhlo v kompletním složení Šmitcového kvartetu, občas jsem tedy toto těleso rozšířil o jiné muzikanty.

S W.A. Coastem jsme vedli debaty o budoucnosti Šmitců a už to vypadalo, že by se z nás mohla stát regulérní kapela, naštěstí jsem tuto hrozbu rychle odvrátil. Uvidíme, zda se mi to podaří i letos.

Danke těm z vás, kteří poctili některý můj koncert svou přítomností, těm kdo v průběhu roku četli tenhle můj občasný cintálek a jinak mne/nás v mém/našem snažení podporovali. Zbytek světa snad brzy zjistí, že dělá chybu, když mou/naší tvorbu ignoruje. Být uznávaný po smrti je sice hrozně fajn, ale mám dojem, že člověk si to prostě tolik neužije. (jo, tenhle odstavec jsem si vypůjčil z loňského článku, ale vy to stejně nepoznáte, žejo.)

Bída, zmar a bezútěšnost

Už nějakou chvíli se tu zase neobjevil nový zápissníček. Důvodem je skutečnost, že psaní o našich posledních koncertech mi znovu připomíná to utrpení, které jsme si prožili.

09.11. 2016 // Vítání prváků katedry výtvarky (Konvikt, Olomouc)

Po poměrně úspěšném vystoupení na pasování prváků TDDU v Patnáctkách jsem bez rozmýšlení kývl na nabídku hraní na pasování prváků katedry výtvarné výchovy na Konviktu, kde sídlí i má katedra muzikologie. Po příchodu na místo jsme s W.A. Coastem zjistili, že naše vypointované a propracované vystoupení se musí rozdělit na dvě poloviny a místní aparatura že je hodně veselého charakteru.

Po odehrání první poloviny našeho vystoupení se mi už na pódium vracet nechtělo. Většina ze zúčastněných totiž naší existenci vůbec nezaregistrovala, nebo se tak alespoň úspěšně tvářila. Tancechtivou část publika začal brzy iritovat můj přístup k rytmu a poslechuchtivá část naopak brzy zjistila, že mi není vůbec rozumět. To měl na svědomí hlavně mikrofon, který mi neustále utíkal od pusy pryč.

Druhou část vystoupení jsem zahájil prasklou strunou a protože náhradní s sebou zásadně nenosím a i kdybych nosil, neumím je vyměnit v rozumném časovém horizontu, odehráli jsme nejhorší Rybářskou v historii Vesmíru. Možná ještě štěstí, že to nikdo neslyšel...

10.11. 2016 // Oslavy FITu (Café Prostoru, Praha)

Chuť jsme si jeli spravit druhý den na oslavu 111. výroční Fakulty informačních technologií při ČVUT v Praze. Koncert nám zařídil Mistr Hanuš, takže Šmitcový kvartet se opět setkal v plné sestavě. Nejednalo se ale o zrovna dvakrát vřelé setkání. Café Prostoru, ve kterém se oslava konala, je sice totiž prostor jako kráva, Mistr Hanuš ale při domlouvání hrdě odmítl zvučení s tím, že my to odehrajeme akusticky. Super.

Našli jsme místo s nejnižší hladinou hluku a pokusili se o koncert. Největší hit s námi odzpívala většina posluchačů, po třetí písni už jsem ale nedokázal pokračovat ve vystoupení, při kterém neslyším ani cajon, ani akordeon ani sám sebe. Rozhodl jsem se tedy, že koncert dokončíme venku před budovou, ti nejodvážnější fanoušci už si připravovali kombinézy, když nám to organizátoři zatrhli. Zahráli jsme tedy ještě pár neslyšitelných hitů, rychle jsme se rozešli a dělali, že se to nikdy nestalo. (To samé nejspíš dělají i všichni ostatní, protože slíbený honorář je zatím v nedohlednu)

Hahahaha. Ha.

Já jsem byl přesunut na Strahov, kde jsem v jedné z místních hospod svou část koncertu slavnostně dohrál a poté si vydělával na alkohol hraním Komety dokud mi nepraskla další struna. 

05.11. 2016 // Osudové hry (Strahov, Praha)

Když už jsme u toho, právě na Strahově se týden předtím odehrály další Osudové hry. Na těch sice můj tým skončil jako předposlední, Šmitce ale zazářili. O to víc, že před nimi vystoupil osobně mistr Dan Vertígo. Speciálně pro tuto příležitost jsme vydali druhou verzi našeho Dema na doma, které se úspěšně (cca) rozprodalo a to i přesto, že Coast CDčko vypálil jako data a ne jako audio. I to je ale důkaz, že ne na všechny koncerty se musí vzpomínat z pocitem studu.

14.-16. 10. 2016 // Vánoční klub (Vánoční klub, Vánoční klub)

Vánoční klub je pseudointelektuální centrum, které jsme si před lety vysnili s Mistrem Hanušem. Protože bude ještě pár let a pár set tisíc korun trvat, než se tento projekt naplno zrealizuje, rozhodli jsme se, že uděláme alespoň jeho zkušební verzi. Než se tak Vánoční klub otevře naplno, budeme ho provozovat na jeden víkend v roce.

Počet návštěvníků sice nelámal rekordy ani zdi dřevěného srubu u rybníka Dehtář, o to vánočnější atmosféru se nám podařilo vytvořit. Jen považte: vytopená chata, všudypřítomné hořící svíčky (kromě romantiky byly důležité také při výpadcích proudu, ke kterým docházelo pravidelně při puštění více elektrospotřebičů najednou), vánoční ozdoby, vůně svařáku a vánoční alba Franka Sinatry nebo Elvise Presleyho...

             

Jak je vidět z přiložené fotodokumentace, nejednalo se o party hard, spíše o víkendový pobyt ve světě, kde jedinou starostí bylo neusnout. Tady se ukazuje jistá trhlina v našem podnikatelském plánu. V prostředí, které jsem popsal výše, totiž rozhodně není vysoká poptávka po velkém množství alkoholu a všeho ostatního, co menu Vánočního klubu nabízelo.

Na druhou stranu. Kdy naposledy jste se v říjnu přejedli vánočním cukrovím? Šli v jednu ráno do lesa řezat vánoční stromek? Zjistili, že vámi vybraný les je listnatý? Po nalezení lepšího lesa si domů přitáhli stromek, který je naprosto nepoužitelný pro vánoční účely? Jako skupina bezdomovců stáli kolem hořícího sudu, kterýžto jev byl způsoben svíčkami, plovoucími po hladině a věštícími vaši budoucnost? Prostřednictvím tomboly si rozdělovali vánoční dárky? Zažili na půdě vaší chaty koncert nebo stand up/autorské čtení? Nahazovali pojistky třikrát za hodinu? Popíjeli svařák při sledování Sám doma?

Zdravím festival MusicOlomouc, jehož raut se postaral o část občerstvení Vánočního klubu!

Bez vestičky, ale se světýlky a hvězdami!

Šmitcový kvartet ve složení Hitmaker Šrája a Mistr Hanuš zde odehrál vystoupení, které všichni čtyři diváci ocenili potleskem a slovním hodnocení, nešetřícím superlativy. Speciálně pro Vánoční klub také vyšla limitovaná edice nahrávek Šmitců, pořízených v srpnu u W.A. Coasta. Z našeho vánočního vystoupení sice existují záznamy, ty se ale objeví až přijde ten správný čas, zatím si musíte vystačit s krátkým sestřihem fotek z klubu. Jo, a protože jsme finančně skončili v plusu, v létě si to nejspíš zopákneme!

4.10. 2016 // Pasování prváků TDDU (15 Minut Music Club, Olomouc)

Expozice:

S novým semestrem povstává Zápissník z popela. Donutil mne k tomu koncert, ke kterému jsem byl již od počátku skeptický. S hraním na akcích kateder totiž nemám zrovna nejlepší zkušenosti a jsa poučen množstvím životních proher, tušil jsem, že ani pro přiopilé, čerstvě popasované studenty divadelních a filmových věd nebude Šmitcový kvartet úplně to pravé.

Kolize, krize, peripetie:

K tomuto zlému tušení se přidala také znamení shůry s jediným možným výkladem:

1) Už týden před koncertem jsem vlastnil lehkou chřipku, kterou jsem přes den léčil zázvorovým čajem a přes noc přiživoval pobytem v hospodách. V den koncertu jsem se tak probudil ve stavu malátném a po pokusu o tradiční nadávání na budík a jeho pracovní povinnost jsem zjistil, že jako bonus jsem přes noc přišel o hlas. Skvěle!

2) Odpoledne před koncertem se ke mne dostala prosba majitele klubu, jestli bychom nemohli zahrát jen akusticky, aby se nemusel zařizovat zvukař pouze na naši předškolní besídku. Hmmm, paráda!

3) V Patnáctkách nedělají čaj. Ani kafe. Ani ohřátou vodu. Hurá!

4) S W.A. Coastem jsme hráli naposledy v srpnu (klasika), kromě toho mu při jednom z našich společných koncertů navlhl cajon, čímž se stal nefunkčním. Jeho náhradu si zatím nestihl pořídit. Jupí!

5) Při zkoušce před koncertem jsem si vyřval zbytky toho, co ve mne ještě bylo. Halelůja!

Katarze:
Vše ale dopadlo překvapivě dobře. Čaj jsem sehnal v nedalekém Druhém domově, zvukař nakonec dorazil, Coast nakonec sehnal náhradní cajon, hlasivky se nakonec zmátořily jako Sylvester Stallone potom, co je do něj vystřílený třetí zásobník a ještě k tomu jsem dělal parádu svým novým kožíškem, který jsem sehnal za deset korun v second handu.

Kolize, krize, peripetie:

Následná párty se samozřejmě protáhla do čtyř do rána, u čaje nezůstalo a na Hlasovou a pohybovou výchovu jsem druhý den kráčel neschopný rychlejšího pohybu a tradičně bez hlasu. Super!

Foto: Alžběta Lovečková