22.04. 2015 // Literatura žije, nám. Přemysla Otakara II. (České Budějovice)

Jak si ve středu zahrát v Českých Budějovicích a zároveň stihnout koncert Vees v Olomouci? Jako já!

Středa byl poslední den mé jihočeské sedmidenní dovolené, kterou jsem si velkomyslně naordinoval. Na mé poměry jsem se ale vůbec neflákal, naopak třeba v úterý jsem stihl s bratrem odpřednášet na jeho střední ve Veselí nad Lužnicí vtip o tom, jak jsme jeli na kole k Severnímu moři. Publikum se smálo, takže vtip se asi povedl. A dostali jsme honorář, takže je mi docela jedno, jestli se povedl nebo ne.


Na poslední chvíli jsem do svého dovolenkového harmonogramu zařadil také vystoupení na českobudějovickém festivalu Literatura žije. Pro neznalé stručně vysvětluji princip akce: cca měsíc před festivalem začne kavárna Měsíc ve dne vybírat od lidí knihy a ty potom dá na tři dny k rozebrání na náměstí (+ samozřejmě tuny doprovodnýho programu). Minulý ročník jsem si úlovky z festivalu naplnil školní skříňku, tak jsem uvítal, že o mne má Literatura žije opět zájem a já mohl prohrabávat banánovky i letos.

Protože jsem chtěl stihnout zmiňovaný večerní koncert v Olomouci, nabídl jsem své písničkářské služby už na jedenáctou hodinu dopolední a byl jsem tedy první vystupující letošního ročníku. To s sebou ale neslo také jistá negativa. Ve stanu na náměstí sice bylo lidí dost, ale všichni byli stranou od "pódia" shrbení nad knížkami, takže jsem si s publikem moc nepokecal. Až na čestné výjimky tedy. Vynechal jsem tedy průpovídky a po dlouhé době odehrál celý koncert bez toho, abych každou skladbu dvakrát přerušil.

Po hraní jsem se samozřejmě pustil do knih i já a doteď nedokážu uvěřit tomu, že tolik lidí přede mnou přehlédlo takový poklad, jako je biografie Kelly Family. Letos jsem svůj lup omezil na čtyři kousky, ale tahle kniha mu zaručeně kraluje.

Literatura žije a možná také jarní Budějce celkově mne chytli natolik, že jsem skoro nechytil vlak. Měl jsem štěstí, že byla výluka a autobusy vyjížděly asi o dvě minuty později. Olomoucký koncert Véček (a taky Tichonovů, Manon Meurtů a Klidný sezóny) jsme potom doplnili o výživnou afterparty, ze které jsem se na kolej doteleportoval kolem šesté hodiny ranní. Takže vlastně hodně dobrý pártyden.