18.11. 2015 // Dvoják s Aprílama (Bluesbar Garch, Olomouc)

První olomoucký koncert Šmitcového kvartetu v tříčlenném složení a to navíc spolu s kapelou April the first. Co si může člověk přát víc? No, něco by se určitě našlo.

Celé úterý 17. listopadu jsem strávil na pražském Budějovickém Majálesu alias Díky, že můžem na Národní třídě a kupodivu jsem byl ve středu dost nevyspalý. Na podobné vlně se vezl také zbytek vystupujících a adrenalin do žil nám nevléval ani počet zúčastněných na facebookové události, který krutě neodpovídal významu akce. Aby toho nebylo málo, nechal si Doktor Coast doma ještě svůj cajón. No co si budeme povídat, našly se mezi námi i tací, kteří chtěli koncert zrušit.

Naštěstí to ale nakonec v Garchu tak katastrofálně nevypadalo. Hlavně proto, že polovinu sálu tady zabírá obrovský stůl, takže moc lidí by se tam tak jako tak nevměstnalo. S April the first jsme se střídali vždy po několika skladbách a díky této technice se také ukázalo, koho si většina osazenstva přišla poslechnout. Šmitcový kvartet to bohužel nebyl.

Náš set jsme odstartovali odvážně unplugged, díky čemuž jsem měl volnost pohybu a mohl tak odčinit léta flákání tělesné výchovy. Kvůli vokálnímu souboru u jednoho ze stolů si ale někteří posluchači z našeho koncertu odnesli právě jen vzpomínku na mé taneční kreace. To jsem jim opravdu nepřál, takže jsem později do svého itineráře zařadil i mikrofon, který ale dle svědků výrazněji nepomohl.

Poté ale nastala klasická afterparty, v jejímž rámci došlo i na některé další písně v našem podání. Mám dojem, že měly lepší odezvu, než ty, zahrané během oficiální části. Když se hospoda dostatečně vyprázdnila, přišel čas na zkoušení nových skladeb. Na rozdíl od normálních skupin totiž Šmitcový kvartet zkouší zásadně po koncertech a ne před nimi. Nechápu, proč na tuto techniku nepřešly i další kapely...

Rock'n'roll life nás potom zatáhl ještě do non-stopu, kde jsme vyhráli třicet korun na automatech a potkali pana Portála, který nám ochotně vyprávěl o svém pobytu v cele předběžného zadržení za likvidaci jedné z olomouckých soch. Do toho stihl procítěně tančit u jukeboxu a hrát na svůj rozbitý a prázdný kufr, takže nám ani nedošlo, že už je pět ráno.

Ani po pozdnědopoledním probuzení povinnosti nekončily. Vydali jsme se totiž k olomouckému dómu nafotit mobilem (danke slečna Capová) nějaké ccapromo, abychom si pamatovali, jak vlastně vypadáme. Přestože ani jeden z nás nebyl po náročné noci v nejlepší kondici, předvedli jsme nadlidské výkony a na závěr si střihli i minikoncertík: