25.11. 2015 // Litera raut (Skleněná louka, Brno)

Přínos minulého koncertu v olomouckém Garchu nebylo jen 30 korun, vyhraných v hracím automatu, ale také domluvený koncert v Brně. Cítili jsme potřebu napravit naši pověst po posledním rozladěném večírku, takže jsme nabídku na vystoupení v rámci prvního Litera rautu hned přijali.

Svou roli v tom jistě hrál i fakt, že rauty mám docela rád a už jsem kvůli nim prožil větší hrůzy než literaturu. Jenže v tomto ohledu mne akce zklamala na plné čáře. Už dopředu mou radost taktně zmrazila pořadatelka Kristýna vysvětlením, že název je pouze slovní hříčkou a žádné jídlo zdarma na akci nebude.

Do Brna jsem dorazil pouze s Coastem, protože Hany...já nevim, škola mi přijde fakt blbá výmluva, ale lepší si nevymyslel. Před koncertem jsme radši zašli na jídlo, u kterého jsme proseděli i plánovaný začátek akce. Měl jsem dojem, že největší hvězdy hrají jako poslední, takže jsem moc nechvátal, ale opak byl pravdou a zatímco my jsme se cpaly čínskýma nudlema, osazenstvo Skleněné louky o kilometr dál nás čtvrt hodiny vytleskávalo.

Koncert byl v pohodě, některé účastníky akce jsme zaujaly, napravili si v Brně pokaženou pověst a tak obecně. Den předtím jsme s Coastem absolvovali přehrávky na katedře muzikologie, před kterými jsme si naordinovali asi nejdelší zkoušku v historii, takže jsme se občas i sešli. Vstupné dobrovolné, ze kterého jsme financovali naše cestování, bylo navíc více než štědré (zejména proto, že návštěvníci asi netušili, že veškeré výnosy jdou jen nám).

Po koncertě následovalo autorské čtení mladých poetů. Těšil jsem se na nástupce Karla Hynka, Edgara Allana a dalších veršíčkářů, ale díla vystupujících mne zarazila. Ukázalo se totiž, že hlavní témata dnešních básníků není příroda, mluvící ptactvo nebo smrt, ale hlavně menstruace a Brno. Uznáte sami, že to nejsou zrovna povznášející obrazy.

Afterparty se tentokrát nesla v odlehčenějším stylu než obvykle a skončila kolem třetí ráno v Non-Stopu, kde jsme posílali SMS odpovědi na inzeráty na Óčku. Mám dojem, že neexistuje krásnější chvíle, než když člověku na žádost "JE tady slecna/divka na par pismenek?" přijde ze tří telefoních čísel skoro celá abeceda.

PS: oficiální cestou bych chtěl vyjádřit díky panu Bouchymu za to, že už nás podruhé ubytoval ve svém království. Nemusel by sice bydlet až na opačném konci Brna a to ještě asi ve třetím patře a mohl by mít k snídani něco jiného než kafe a mohl by mít karimatku, ale i tak děkuji.

Fotky ukradeny z FB události akce