12. - 13.06. 2015 // Hradecký slunovrat (zámek, Hradec nad Moravicí)

Ještě před samotným reportem z Hradeckého slunovratu nutný nudný dějepisný exkurz: můj kolejní spolubydlící je kromě této záslužné profese také frontmanem opavské kapely Fofrklacek. S tou jsem měl v Olomouci i jeden společný koncert, na který ale skupina z meteorologických důvodů nedorazila a musel jsem si vystačit sám. Těšil jsem se tedy, že je v akci poprvé uvidím právě na Hradeckém slunovratu, na jehož existenci mne spolubydlící upozornil.

Nad programem festivalu jsem slintal víc než Pavlovova smečka psů a s každým přidaným interpretem to bylo horší. A co teprve, když se mezi nimi objevilo i mé jméno (o tom, jak jsem se na festival vetřel jsem psal už dřív, takže se nebudu opakovat)... Vždycky musím mít něco extra, takže na festivalu jsem také nemohl stát na pódiu po boku ostatních hudebníku a v programech jsem byl uveden mezi výstavami jako Doprovodný program bez časového omezení.

Mým úkolem bylo promenádovat se s kytárou a sbírkou svých hitů po areálu a ve chvílích zbytečného hudebního ticha si hrát před návštěvníky festivalu na hvězdu. Potvrdilo se zde to, co jsem si už dlouho myslel. Stejně jako Supermani a Batmani i já totiž mám různé speciální schopnosti. Jedna z nich spočívá v tom, že když už si po dlouhém hledání vyberu místo na hraní, do pěti minut ono hudební ticho skončí a z nedalekých reproduktorů to začne rozjíždět o řády decibelů silnější konkurence.

Zvlášť druhý den se mi ale podařilo odehrát i několik setů delších, než dvě skladby. Kromě toho jsem v sobotu ve 12:00 také zahajoval Hradeckou Open stage, na kterou kupodivu už v tento čas dorazilo několik posluchačů (oukej, byli to lidé z Fofrklacku a organizátoři festivalu). Na tomto i dalších sobotních vystoupeních mne měl doprovázet Pan Coast se svým cajonem. Došlo ale k tragické záměně Hradce Králové a Hradce nad Moravicí, kvůli které jsem musel veškerý úspěch nést pouze na svých bedrech.

Obrovské mínus je fakt, že se organizátoři festivalu rozhodli postavit kýčovité zámecké kulisy, ve kterých se festival odehrával, na nejvyšším kopci v okolí. Když jsem na něj se svým protitankovým krytem na kytaru šplhal, všechny jsem je proklel i se třemi generacemi nazpět. Nakonec jsem ale hodně rád, že jsem se na vrchol dopotácel.

Sice nahoře panovalo hrozné vedro a sice jsem nestihl polovinu akcí, které jsem na festivalu chtěl navštívit, některým návštěvníkům jsem ale prý zpříjemnil den, tak alespoň tak. A když už jsme u toho počasí, po obrovském vedru přišel ještě větší déšť. Ještě dlouho si budu pamatovat kluky z post-hudby, kteří na nádvoří zámku za blýskání a poletování prachu zpívají a capella Kittchenovu Bouřku. Docela ale lituji toho, že jsem se dal zviklat, uvěřil jsem, že plánovaná Lenka Dusilová už nezahraje a neviděl jsem tedy, jak se vypořádala s hraním na improvizované kryté stejdži.

+ pointa: z meteorologických důvodů (zmiňovaná noční bouře) na festivalu nevystoupila opavská skupina Fofrklacek. Tak zase třeba někdy příště. I bez nich byl ale Hradecký slunovrat solidní akce, na které se snad ukážu i někdy příště.

P(e)S: já vím, že efekt u toho videa je hrozný, ale jmenuje se festival a tohle přeci byl festival, žejo?